348
Touha vˇek˚u
Opravdový zájem o ˇclovˇeka
Ježíš ˇrekl: “Kdo pˇrijme jedno z takových dˇetí v mém jménu,
pˇrijímá mne; a kdo mne pˇrijme, nepˇrijímá mne, ale toho, který mˇe
poslal.”
Marek 9,37
. “
Toto praví Hospodin: ‘Mým tr˚unem jsou
nebesa a podnoží mých nohou zemˇe. . . Pohlédnu na toho, kdo je
[281]
utištˇený a na duchu ubitý, kdo se tˇrese pˇred mým slovem.’”
Izajáš
66,1.2
.
Spasitelova slova probudila v uˇcednících pocit ned˚uvˇery k sobˇe
samým. Ježíš sice nikoho nejmenoval, ale Jan si nebyl jist, zda si v
jednom pˇrípadˇe poˇcínal správnˇe. S dˇetinskou upˇrímností se zeptal:
“
Mistˇre, vidˇeli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s
námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.”
Marek
9,38
.
Jakub a Jan se domnívali, že zastavením onoho muže hájí ˇcest
svého Mistra. Najednou si však zaˇcali uvˇedomovat, že jednali ze
žárlivosti. Uznali svoji chybu a pˇrijali Ježíšovo napomenutí: “Ne-
braˇnte mu! Žádný, kdo uˇciní mocný ˇcin v mém jménu, nem˚uže mi
hned nato zloˇreˇcit.”
Marek 9,39
.
Nikdo, kdo se chová ke Kristu
pˇrátelsky, nemá být odmítnut. Mnoho lidí bylo jeho povahou i dílem
hluboce zasaženo a s vírou mu otevírali svá srdce. Uˇcedníci nemohli
znát jejich pohnutky a museli být proto opatrní, aby je neodradili.
Až s nimi Ježíš osobnˇe nebude a oni budou pokraˇcovat v jeho díle,
nebudou moci podléhat pˇredsudk˚um a být nesnášenliví. Bude tˇreba,
aby projevovali stejnˇe hluboký soucit, jaký poznali u svého Mistra.
Skuteˇcnost, že nˇekdo nevyhovuje ve všech smˇerech našim názo-
r˚um a pˇredstavám, nás neopravˇnuje k tomu, abychom mu bránili v
práci pro Pána. Kristus je veliký uˇcitel a my nemáme nikoho odsu-
zovat ani nikomu porouˇcet. Máme si pokornˇe sednout k Ježíšovým
nohám a uˇcit se od nˇeho. Každý ˇclovˇek, který se otevírá Božímu
p˚usobení, m˚uže být prostˇredníkem, s jehož pomocí Kristus zjevuje
svoji odpouštˇející lásku. Musíme být velmi opatrní, abychom nezne-
chutili nikoho, kdo pˇrináší lidem Boží svˇetlo, a neuhasili tak paprsky,
jimiž chtˇel B˚uh svítit svˇetu.
Tvrdé a chladné jednání uˇcedníka s ˇclovˇekem, kterého k sobˇe
pˇritahuje Kristus — tak, jak je pˇredvedl Jan, když zakazoval nezná-
mému muži konat zázraky ve jménu Krista —, m˚uže vést k tomu, že
se oslovený obrátí na cestu nepˇrítele a nakonec zahyne. O každém,
