316
Touha vˇek˚u
Lid, který mˇel všechny možnosti k poznání pravdy, nevˇedˇel nic o
potˇrebách lidí kolem sebe. Nijak se nesnažil pomoci tˇem, kdo žili v
temnotˇe. Dˇelicí zed’, která vyrostla z židovské pýchy, nedovolovala
[254]
dokonce ani uˇcedník˚um nalézt pochopení pro pohanský svˇet. Tyto
pˇrehrady bylo tˇreba zboˇrit.
Ježíš boˇrí pˇredsudky
Kristus neodpovˇedˇel na ženinu prosbu hned. Patˇrila k opovr-
hovanému národu a on k ní pˇristupoval stejnˇe, jako by k ní byli
pˇristupovali Židé. Chtˇel, aby uˇcedníci pochopili, jak tvrdˇe a bezcitnˇe
Židé v takových pˇrípadech jednají. Chtˇel jim také naznaˇcit, jak by
si mˇeli poˇcínat oni. Posléze nešt’astné ženˇe vyhovˇel, a vlastním
pˇríkladem tak vybídl uˇcedníky k soucitu s lidmi v nouzi.
Žena neztratila víru, ani když jí Ježíš zpoˇcátku neodpovˇedˇel.
Prošel kolem ní, jako by ji neslyšel, ale ona šla za ním a dál ho pro-
sila o pomoc. Uˇcedníky její neodbytnost rozˇcilovala a žádali Ježíše,
aby ji poslal pryˇc. Vidˇeli, že se k ní chová lhostejnˇe, a mysleli si,
že pˇredsudky Žid˚u v˚uˇci Kananejc˚um schvaluje. Žena se však obra-
cela k milosrdnému Spasiteli. Na žádost uˇcedník˚u Ježíš odpovˇedˇel:
“
Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.”
Matouš
15,24
.
Na první pohled se zdá, že tímto výrokem vyjádˇril souhlas s
židovskými pˇredsudky. Ve skuteˇcnosti však napomenul uˇcedníky. Ti
pozdˇeji pochopili, že jim vlastnˇe pˇripomnˇel to, co už tolikrát pˇredtím
zd˚urazˇnoval — že pˇrišel na svˇet zachránit každého, kdo jej pˇrijme.
Žena na Ježíše ještˇe více naléhala, padla mu k nohám a volala:
“
Pane, pomoz mi!” Ježíš jako by stále ještˇe odmítal její prosby v
duchu bezcitných židovských pˇredsudk˚u: “Nesluší se vzít chléb dˇe-
tem a hodit jej ps˚um.”
Matouš 15,25.26
.
Jako by potvrzoval, že není
správné plýtvat Božím požehnáním pro vyvolený lid a rozdávat je
cizinc˚um a nepˇrátel ˚um Izraele. Ménˇe odhodlaného ˇclovˇeka by ta-
ková odpovˇed’ jistˇe odradila. Žena však cítila, že nadešla její chvíle.
Za Ježíšovým zdánlivým odmítnutím vidˇela soucit, který nedoká-
zal skrýt. ˇRekla: “Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobt ˚u, které
spadnou se stolu jejich pán˚u.”
Matouš 15,27
.
Dˇeti jedí u otcovského
stolu a ani psi netrpí hladem. Mohou si brát zbytky, které spadnou
z bohatˇe prostˇreného stolu. Dostal-li tedy Izrael tolik požehnání,
