312
Touha vˇek˚u
za ním a obvinili uˇcedníky. Pˇred celým zástupem ˇrekli: “Proˇc tvoji
uˇcedníci porušují tradici otc˚u? Vždyt’ si pˇred jídlem neomývají
ruce!”
Matouš 15,2
.
[251]
Vždy, když na ˇclovˇeka mocnˇe zap˚usobí poselství pravdy, pˇrichází
satan a vyvolává spory o nepodstatných otázkách. Snaží se odvrátit
pozornost od životnˇe d˚uležitých vˇecí. Když se zrodí nˇeco dobrého,
objeví se ned˚uvˇeˇrivci ochotní hádat se o nejr˚uznˇejších formalitách
a maliˇckostech a odvádˇejí pozornost od skuteˇcných problém˚u. Ve
chvílích, kdy chce B˚uh zvláštním zp˚usobem pomoci svému lidu,
bychom nemˇeli podlehnout pokušení a vstupovat do spor˚u, které
mají zhoubné následky. Nejd˚uležitˇejší otázkou pro nás je: Mám
spásnou víru v Božího Syna? Žiji v souladu s Božím zákonem?
“
Kdo vˇeˇrí v Syna, má život vˇeˇcný. Kdo Syna odmítá, neuzˇrí život.”
Jan 3,36
. “
Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme
jeho pˇrikázání.”
1.
Jan˚uv 2,3
.
Ježíš napadá tradici
Ježíš se nijak nepokoušel sebe ani své uˇcedníky bránit. K ob-
vinˇením, která proti nˇemu vznášeli zastánci lidských obˇrad˚u, se
nevyjadˇroval. Snažil se však poukázat na to, co je k nim vedlo. Na
jednom pˇríkladu jim odhalil, ˇceho se opakovanˇe dopouštˇejí a co
dˇelali pˇredtím, než jej vyhledali. ˇRekl: “Jak dovednˇe rušíte Boží
pˇrikázání, abyste zachovali svou tradici! Vždyt’ Mojžíš ˇrekl: ‘Cti
svého otce i svou matku’ a ‘kdo zloˇreˇcí otci nebo matce, at’ je po-
trestán smrtí’. Vy však uˇcíte: ˇRekne-li nˇekdo otci nebo matce: ‘To,
ˇcím jsem ti zavázán pomoci, je korbán(to jest dar Bohu)’, již podle
vás nemusí pro otce nebo matku nic udˇelat.”
Marek 7,9-12
.
Páté
pˇrikázání pˇrehlíželi jako nˇeco, na ˇcem nezáleží, a lpˇeli na d˚usled-
ném dodržování tradic ustanovených staršími. Uˇcili lidi, že vˇenovat
majetek na podporu chrámu je svatˇejší povinností než podpora ro-
diˇc˚u. Dát otci nebo matce ˇcást toho, co již zasvˇetili chrámu, bylo
považováno za svatokrádež i v pˇrípadˇe, že by rodiˇce byli v krajní
nouzi. Staˇcilo, aby nevdˇeˇcné dítˇe vyˇrklo nad svým majetkem slovo
“
korbán”. Tím jej zasvˇetilo Bohu, a mohlo jej do konce života užívat
pro svoji potˇrebu. Po jeho smrti pˇripadl majetek chrámu. Dˇeti tak
mohly po celý život a ještˇe i po smrti vystavovat své rodiˇce hanbˇe,
okrádat je a pˇredstírat pˇritom naprostou oddanost Bohu.
