304
Touha vˇek˚u
každého. Jen lidé, kteˇrí vzdorují jeho p˚usobení, odmítají pˇrijít ke
Kristu.
Slovy: “Všichni budou vyuˇceni od Boha” pˇripomnˇel Kristus
Izajášovo proroctví: “Všichni tví synové budou Hospodinovými
uˇcedníky; hojnost pokoje zjednám tvým syn˚um.”
Izajáš 54,13
.
Židé
vztahovali tyto výroky na sebe. Chlubili se, že B˚uh je jejich uˇcitelem.
Ježíš jim ukázal, jak mylná je jejich pˇredstava. ˇRekl: “Každý, kdo
slyšel Otce a vyuˇcil se u nˇeho, pˇrichází ke mnˇe.”
Jan 6,45
.
Otce
mohli poznat jen skrze Krista. ˇClovˇek by nesnesl pohled na jeho
slávu. Lidé, kteˇrí se uˇcili u Boha, naslouchali hlasu jeho Syna a v
Ježíši Nazaretském rozpoznali toho, kdo prostˇrednictvím pˇrírody a
zjevení zvˇestoval Otce.
“
Amen, amen, pravím vám, kdo vˇeˇrí, má život vˇeˇcný.”
Jan 6,47
.
Ústy milovaného Jana, který slyšel tato slova, oznámil Duch svatý
vˇeˇrícím: “A to je to svˇedectví: B˚uh nám dal vˇeˇcný život, a ten život
je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život.”
1.
Jan˚uv 5,11.12
.
Ježíš ˇrekl:
“
Já jej vzkˇrísím v poslední den.”
Jan 6,40
.
Kristus pˇrijal naše tˇelo,
abychom my mohli pˇrijmout jeho Ducha. Díky spojení s Kristem
máme vyjít z hrobu. Naše vyjití však nebude jen projevem Kristovy
moci, ale také d˚usledkem toho, že jsme vírou pˇrijali jeho život za
sv˚uj. Lidé, kteˇrí vidí Krista v pravém svˇetle a dovolují mu vstoupit do
svého srdce, mají vˇeˇcný život. Kristus v nás pˇrebývá prostˇrednictvím
Ducha a pˇrijetí Ducha do srdce vírou je poˇcátkem vˇeˇcného života.
Lidé pˇripomínali Kristu manu, kterou jejich otcové jedli na
poušti, jako kdyby její seslání bylo vˇetším zázrakem než to, co
vykonal Ježíš. On jim však ukazoval, že mana byla ve srovnání s
požehnáním, které jim pˇrinášel, jen nepatrným darem. Vyživovala
jen pozemské tˇelo, nemohla zabránit smrti a zajistit ˇclovˇeku nesmr-
telnost. Nebeský chléb však sytí duši a vede ji k vˇeˇcnému životu.
Spasitel ˇrekl: “Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu,
a zemˇreli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z nˇeho jí, neze-
mˇre. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto
chleba, živ bude na vˇeky.”
Jan 6,48-51
.
Kristus pˇripojil k tomuto
obrazu ještˇe další. Život mohl lidem zajistit jen svou smrtí. Hovoˇrí o
ní jako o prostˇredku spasení: “Chléb, který já dám, je mé tˇelo, dané
[245]
za život svˇeta.”
Jan 6,51
.
Židé se chystali slavit v Jeruzalémˇe Velikonoce. Svátky byly
památkou vysvobození Izraele. Pˇripomínaly noc, kdy andˇel zkázy
