Noc na jezeˇre
299
vždyt’ pro svoji nevˇeru a pˇrehnané sebevˇedomí málem pˇrišel o život.
Když odvrátil sv˚uj zrak od Ježíše, zaˇcal se topit.
I my se v tˇežkostech ˇcasto chováme jako Petr. Díváme se na
vlny, místo abychom hledˇeli na Spasitele. Nohy nám podkluzují a
my se ztrácíme v rozbouˇrených vodách. Ježíš nevolal Petra k sobˇe
proto, aby zahynul. Ani nás nezve k následování, aby nás potom
opustil. ˇRíká: “Neboj se, já jsem tˇe vykoupil, povolal jsem tˇe tvým
jménem, jsi m˚uj. P˚ujdeš-li pˇres vody, já budu s tebou, p˚ujdeš-li
pˇres ˇreky, nestrhne tˇe proud, p˚ujdeš-li ohnˇem, nespálíš se, plamen
tˇe nepopálí. Nebot’ já Hospodin jsem tv˚uj B˚uh, Svatý Izraele, tv˚uj
spasitel.”
Izajáš 43,1-3
.
Ježíš znal povahu svých uˇcedník˚u. Vˇedˇel, jak tˇežce bude jejich
víra zkoušena. Pˇríhodou na jezeˇre chtˇel Petrovi odhalit jeho slabost.
Chtˇel, aby si uvˇedomil, že jeho jedinou záchranou je trvalé spolé-
hání se na Boží moc. V bouˇri pokušení m˚uže obstát jedinˇe tehdy,
když se pˇrestane spoléhat sám na sebe a bezvýhradnˇe se odevzdá
Spasiteli. Petrova slabost spoˇcívala právˇe v tom, že si myslel, že je
silný. Dokud nepoznal svoji bezmocnost, nemohl pochopit potˇrebu
závislosti na Kristu. Kdyby se byl z této zkušenosti na jezeˇre pouˇcil,
nebyl by pozdˇeji selhal v tˇežké zkoušce.
B˚uh uˇcí své dˇeti každý den. V r ˚uzných situacích všedního života
se mají pˇripravovat na zodpovˇedný úkol, který jim urˇcil. Právˇe to, jak
obstojí v bˇežných životních zkouškách, rozhoduje o jejich vítˇezství
ˇci porážce v nejtˇežším boji.
ˇClovˇek, který si neuvˇedomuje svoji závislost na Bohu, podlehne
pokušení. M˚užeme si myslet, že stojíme pevnˇe a nic s námi nepohne.
M˚užeme s jistotou tvrdit: Vím, komu jsem uvˇeˇril, mojí vírou v Boha
a jeho slovo nem˚uže nic otˇrást. Satan je však vždy pˇripraven využít
našich vrozených i získaných povahových vlastností a zatemnit nám
rozum tak, abychom nevidˇeli své chyby a potˇreby. Jedinˇe když
uznáme svoji slabost a upˇreme sv˚uj zrak na Ježíše, m˚užeme projít
životem bezpeˇcnˇe.
Jakmile Ježíš vstoupil na lod’, vítr se utišil “a hned se lod’ ocitla
u bˇrehu, k nˇemuž jeli”.
Jan 6,21
.
Noc hr˚uzy vystˇrídalo svítání no-
vého dne. Uˇcedníci i ostatní, kdo byli na lodi, se vdˇeˇcnˇe sklánˇeli k
Ježíšovým nohám, dˇekovali mu a ˇríkali: “Jistˇe jsi Boží Syn.”
Matouš
14,33
.
[241]
