39.
kapitola — Nasycení velkého davu
Kristus odešel s uˇcedníky na pusté místo. Vzácné chvíle klidu
však brzy pˇrerušil dav lidí. Uˇcedníci si mysleli, že je nikdo nenajde.
Ale jakmile lidé zjistili, že Uˇcitel mezi nimi není, ptali se: “Kde je?”
Nˇekteˇrí si všimli, kterým smˇerem Ježíš s uˇcedníky odešel. Mnozí
se za nimi vydali pˇešky, jiní je následovali ve ˇclunech. Blížily se
Velikonoce a poutníci, kteˇrí z dalekých i blízkých kraj ˚u putovali do
Jeruzaléma, chtˇeli Krista vidˇet. Pˇricházeli stále další a další, až se
tam shromáždilo asi pˇet tisíc muž˚u a k tomu ženy a dˇeti. Kristus
ještˇe ani nedorazil ke bˇrehu a dav už na nˇeho ˇcekal. Podaˇrilo se
mu však nepozorovanˇe vystoupit z lodi, a mohl tedy strávit chvíli v
ústraní se svými uˇcedníky.
Když se ze svahu podíval na hemžící se zástup, bylo mu jich
líto. Vyrušili ho a pˇripravili o odpoˇcinek, ale on na to nedbal. Lidí
stále pˇribývalo a Ježíš vidˇel, že jej potˇrebují. “Bylo mu jich líto,
protože byli jako ovce bez pastýˇre.”
Marek 6,34
.
Vyšel z ústraní a
našel místo, kde jim mohl sloužit. U knˇeží a vládc˚u žádnou pomoc
nenalézali. Kristovo uˇcení o cestˇe ke spasení však pro nˇe bylo živou
vodou.
Pozornˇe naslouchali poselství milosti z úst Božího Syna. Mluvil
k nim laskavˇe, jasnˇe a srozumitelnˇe. Jeho slova byla gileádským
balzámem pro jejich duši. Dotyk jeho božské ruky jim pˇrinášel
radost, umírajícím vracel život a nemocným zdraví. Ten den se cítili
jako v nebi a v˚ubec nevnímali, že už dlouho nic nejedli.
Den se chýlil ke konci. Slunce už zapadalo, ale lidé se nerozchá-
zeli. Ježíš jim celý den sloužil bez jídla a bez chvíle odpoˇcinku. Byl
bledý z hladu a vyˇcerpání. Uˇcedníci jej prosili, aby si odpoˇcinul. On
se však nedokázal odtrhnout od davu, který se kolem nˇeho tísnil.
Nakonec uˇcedníci pˇrišli a naléhali na nˇeho, že lid by se mˇel ve
vlastním zájmu rozejít. Mnozí pˇrišli z velké dálky a od rána nic
nejedli. V okolních mˇestech a vesnicích by si mohli koupit nˇeco k
jídlu. Ježíš jim však ˇrekl: “Dejte jim jíst vy!”
Lukáš 9,13
.
Potom
se obrátil k Filipovi a zeptal se ho: “Kde nakoupíme chleba, aby se
[233]
289
