274
Touha vˇek˚u
prožívá jiné zkušenosti než ostatní. B˚uh si pˇreje, aby chvála, kterou
mu vzdáváme, vyvˇerala z našich srdcí. Osobní projev vdˇeˇcnosti za
jeho milost spolu s kˇrest’anským životem má obrovský význam pro
záchranu dalších lidí.
Když za Ježíšem pˇrišlo deset malomocných a prosili ho o uzdra-
vení, pˇrikázal jim, aby se šli ukázat knˇezi. Cestou je zbavil nemoci,
ale jen jeden z nich se vrátil a podˇekoval. Ostatní odešli a na Ježíše,
který je uzdravil, úplnˇe zapomnˇeli. Kolik lidí se dnes chová naprosto
stejnˇe! B˚uh se bez pˇrestání stará o dobro lidstva. Stále mu žehná
svými dary. Uzdravuje nemocné. Vysvobozuje nás z nebezpeˇcí,
která nevidíme. Sesílá k nám nebeské andˇely, aby nás chránili pˇred
neštˇestím, pˇred morem, “jenž se plíží temnotami,” pˇred nákazou,
“
jež šíˇrí zhoubu za poledne”.
Žalm 91,6
.
Lidská srdce však z˚ustávají
nedotˇcena. B˚uh vydal všechny nebeské poklady pro jejich záchranu,
a lidé jsou k jeho nekoneˇcné lásce lhostejní. Nevdˇeˇcnˇe zavírají svá
srdce pˇred Boží milostí. Jsou jako “jalovec v pustinˇe, který neo-
kusí pˇricházející dobro”. Pˇrebývají “ve vyprahlém kraji, v poušti”.
Jeremjáš 17,6
.
Každý z nás by pro své vlastní dobro mˇel mít všechny Boží dary
stále na pamˇeti. To ho posílí ve víˇre a bude schopen pˇrijmout ještˇe
více požehnání. I nejmenší požehnání, které nám Pán udˇelí, je pro
nás vˇetším povzbuzením než všechny zprávy o víˇre a zkušenostech
druhých.
ˇClovˇek, který spoléhá na Boží milost, je jako zavlažovaná za-
hrada. Prospívá na tˇele i na duchu. Jeho svˇetlo záˇrí v temnotˇe a
zjevuje se na nˇem Boží sláva. Nezapomínejme tedy na Hospodinovu
laskavost a na jeho nekoneˇcné milosrdenství. Postavme, stejnˇe jako
Izraelci, kameny svˇedectví a napišme na nˇe, co vše pro nás B˚uh
vykonal. Pˇripomínejme si, jak se o nás po celý život staral a vzdejme
mu díky. “Jak se mám odvdˇeˇcit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. Svoje sliby
Hospodinu splním pˇred veškerým jeho lidem.”
Žalm 116,12-14
.
[221]
