Dotek d˚uvˇery
273
ženu potˇešit slovy, která by se pro ni stala zdrojem radosti a byla
požehnáním pro všechny jeho následovníky do konce ˇcasu.
Ježíš se díval na ženu a trval na tom, že chce vˇedˇet, kdo se ho
dotkl. Když žena vidˇela, že se jí dotyk nepodaˇrí utajit, pˇrišla, celá
se chvˇela, a vrhla se mu k nohám. Se slzami vdˇeˇcnosti v oˇcích
vyprávˇela o svém utrpení i o tom, jak byla uzdravena. Ježíš jí s
láskou ˇrekl: “Dcero, tvá víra tˇe zachránila, jdi v pokoji.”
Lukáš 8,48
.
Nenechal žádný prostor pro vznik povˇery, že pouhým dotykem jeho
odˇevu se nˇekdo m˚uže uzdravit. Ženu uzdravila víra v jeho božskou
moc, a ne vnˇejší dotyk.
Uzdravující moc
Pˇrekvapený zástup se tísnil kolem Ježíše, ale jeho životodár-
nou moc si v˚ubec neuvˇedomoval. Trpící žena, která se ho s vírou
v uzdravení dotkla, však tuto moc pocítila. Podobnˇe je tomu i v
duchovních vˇecech. Nezúˇcastnˇené hovory o náboženství, modlitby
bez vnitˇrní touhy po naplnˇení a bez živé víry nemají žádný význam.
Formální víra v Krista, která ho uznává pouze jako Spasitele svˇeta,
nikdy nem˚uže ˇclovˇeka uzdravit. Víra, která vede ke spasení, není
pouhým souhlasem rozumu s pravdou. Ten, kdo chce dosáhnout
[220]
plného poznání dˇríve, než uvˇeˇrí, nem˚uže obdržet Boží požehnání.
Nestaˇcí vˇeˇrit zprávám o Kristu, musíme vˇeˇrit v Krista. Pomoci nám
m˚uže jedinˇe víra v Krista jako osobního Spasitele, víra, kterou si
pˇrivlastníme jeho zásluhy. Mnozí si myslí, že víra je názor. Spasi-
telná víra je rozhodnutí, jímž se lidé, kteˇrí pˇrijímají Krista, smluvnˇe
spojují s Bohem. Pravá víra je život a dodává sílu. Je to naprostá
d˚uvˇera, která pˇrináší ˇclovˇeku vítˇezství.
Když Ježíš uzdravil nemocnou ženu, chtˇel, aby pˇrijaté požehnání
potvrdila vyznáním. Dary, které evangelium nabízí, nemáme získávat
pokradmu ani se z nich radovat v tajnosti. Pán nás vyzývá, abychom
svˇedˇcili o jeho dobrotˇe: “Jste moji svˇedkové, je výrok Hospodin˚uv,
a já jsem B˚uh!”
Izajáš 43,12
.
Povolává nás, abychom vyznávali jeho vˇernost, a tím zjevovali
svˇetu Krista. Máme svˇedˇcit o jeho milosti, kterou zvˇestovali Boží
poslové v dávných dobách. Nejúˇcinnˇejším svˇedectvím je pak naše
osobní zkušenost. Božími svˇedky se stáváme tehdy, když se na
nás projevuje p˚usobení Boží moci. Každý ˇclovˇek žije jiný život a
