266
Touha vˇek˚u
klid. Síla vášní, které ovládají naše srdce, se nedá pˇremoci lidskou
silou. V tomto pˇrípadˇe jsme stejnˇe bezmocní jako uˇcedníci v zuˇrivé
bouˇri. Avšak Ježíš, který utišil vlny Galilejského jezera, má slovo
pokoje pro každého ˇclovˇeka. Nezáleží na tom, jak je bouˇre silná.
Lidé, kteˇrí se obrátí ke Kristu se slovy “Pane, zachraˇn nás,” budou
zachránˇeni. Jeho milost smiˇruje ˇclovˇeka s Bohem a utišuje bouˇri
lidských vášní. Jeho láska pˇrináší ˇclovˇeku pokoj. “Utišil tu bouˇri,
ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on je pak dovedl
do pˇrístavu, jak si pˇráli.”
Žalm 107,29.30
. “
Když jsme tedy osprave-
dlnˇeni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.”
ˇRíman˚um 5,1
. “
Spravedlnost vytvoˇrí pokoj, spravedlnost zajistí klid
a bezpeˇcí navˇeky.”
Izajáš 32,17
.
Uzdravení posedlých
ˇCasnˇe zrána dorazil Spasitel se svým doprovodem ke bˇrehu.
Vycházející slunce se rozlévalo po krajinˇe i po jezeˇre jako požehnání
pokoje. Ještˇe než vystoupili z lodi, uvítal je výjev dˇesivˇejší než noˇcní
bouˇre. Z úkrytu mezi hroby proti nim vyrazili dva posedlí muži, jako
by je chtˇeli roztrhat na kusy. Visely na nich ještˇe zbytky ˇretˇez˚u, které
pˇretrhli pˇri útˇeku z vˇezení. Na tˇele mˇeli krvácející rány od ostrých
kamen˚u. Zpod dlouhých rozcuchaných vlas˚u zíraly vytˇreštˇené oˇci.
Zdálo se, že démoni, kteˇrí je ovládli, v nich potlaˇcili všechno lidské.
Vypadali spíš jako divoká zvíˇrata než jako lidé.
Uˇcedníci i všichni ostatní se vydˇesili a dali se na útˇek. Za chvíli
si však uvˇedomili, že Ježíš s nimi není. Otoˇcili se a dívali se po nˇem.
Stál stále tam, kde ho zanechali. Kristus, který utišil bouˇri a již dˇríve
se vítˇeznˇe utkal se satanem, pˇred démony neutekl. Když se k nˇemu
[215]
posedlí muži blížili, skˇrípali zuby a z úst jim vytékala pˇena, zvedl
ruku, kterou utišil vlny na jezeˇre, a muži nemohli jít dál. Zuˇrili, ale
nemohli nic dˇelat, museli z˚ustat stát.
Ježíš mocnˇe pˇrikázal neˇcistým duch˚um, aby z nich vyšli. Jeho
slova pronikla zatemnˇelou myslí nešt’astných muž˚u. Matnˇe si uvˇedo-
mili, že vedle nich stojí nˇekdo, kdo je m˚uže zbavit muˇcivých démon˚u.
Padli ke Spasitelovým nohám a chtˇeli se mu poklonit. Když však
otevˇreli ústa, aby jej poprosili o slitování, promluvili z nich démoni
a kˇriˇceli: “Co je ti po mnˇe, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tˇe,
abys mne netrápil.”
Lukáš 8,28
.
