258
Touha vˇek˚u
Lidé, kteˇrí jsou povoláni trpˇet pro Krista a narážejí na nepo-
chopení a ned˚uvˇeru i ve vlastní rodinˇe, se mohou utˇešovat tím, že
Ježíš prožíval stejné tˇežkosti. On jim rozumí. Vyzývá je, aby pˇrítele
hledali v nˇem a útˇechu tam, kde ji nalézal i on — ve spoleˇcenství s
Otcem.
Kristus neopouští lidi, kteˇrí jej pˇrijali za svého osobního Spa-
sitele, aby museli v osamˇení jako sirotci snášet životní zkoušky.
Pˇrijímá je do nebeské rodiny a vyzývá je, aby jeho Otce nazývali
svým Otcem. Jsou jeho “dˇetmi” a B˚uh je miluje. Spojuje je s ním
pouto nejhlubší a nejstálejší lásky. Zahrnuje je nekoneˇcnou pˇrízní.
Jeho vztah k nim pˇrevyšuje lásku rodiˇc˚u k jejich bezbranným po-
tomk˚um tak, jako božské pˇrevyšuje lidské.
Zákony, které dostali Izraelci, vypovídají o Kristovˇe vztahu k
jeho lidu. Když se Žid pro chudobu musel vzdát svého dˇedictví a
prodat se do otroctví, bylo povinností jeho nejbližšího pˇríbuzného,
aby ho i s dˇedictvím vykoupil (
3.
Mojžíšova 25,25
;
3.
Mojžíšova
25,47-49
;
Rút 2,20
).
Naše vykoupení i vykoupení dˇedictví, o které
nás pˇripravil hˇrích, pˇripadlo na toho, kdo je nám “nejbližší”. A Kris-
tus se stal naším nejbližším proto, aby nás mohl vykoupit. Spasitel je
nám blíže než otec, matka, bratr, pˇrítel nebo milý. ˇRíká: “Neboj se, já
jsem tˇe vykoupil, povolal jsem tˇe tvým jménem, jsi m˚uj. . . Protože
jsi v oˇcích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tˇe zamiloval,
dám za tebe mnohé lidi a národy za tv˚uj život.”(
Izajáš 43,1.4
)
Kristus miluje nebeské bytosti, které obklopují jeho tr ˚un. Jak si
však m˚užeme vysvˇetlit lásku, kterou miluje nás? Nejsme schopni
ji pochopit, ale m˚užeme ji poznat z vlastní zkušenosti. Pokud jsme
pˇrijali Krista za svého nejbližšího, mˇeli bychom s láskou pˇristupovat
i k jeho bratr˚um a sestrám. Mˇeli bychom ochotnˇe plnit povinnosti,
které vyplývají z našeho vztahu k Bohu. Jako ˇclenové Boží rodiny
bychom mˇeli ctít svého Otce i ostatní duchovní pˇríbuzné.
[208]
