Ježíšovi bratˇri
257
pˇríbuzná. Rovnˇež jeho bratˇri nemˇeli žádný užitek z pˇríbuzenského
vztahu s Ježíšem, dokud ho nepˇrijali za svého osobního Spasitele.
Kristus mohl mít ve svých pˇríbuzných nesmírnou oporu, kdyby
byli uvˇeˇrili, že ho poslalo nebe, a spolupracovali s ním na Božím
díle. Jejich ned˚uvˇera Ježíše zraˇnovala. Byla to ˇcást kalichu hoˇrkosti,
který za nás vypil.
Nepˇrátelství v˚uˇci evangeliu nesl Boží Syn velice tˇežce a zvlášt’
bolestné pro nˇeho bylo v jeho vlastním domovˇe. Jeho srdce bylo
plné milosrdenství a lásky. Velmi si vážil dobrých rodinných vztah˚u.
Jeho bratˇri si pˇráli, aby uznal jejich názory, i když by to bylo v
rozporu s jeho božským posláním. Mysleli si, že potˇrebuje jejich
radu. Dívali se na nˇeho ze svého lidského pohledu a domnívali se, že
kdyby ˇríkal jen to, s ˇcím by farizeové a zákoníci souhlasili, vyhnul
by se nepˇríjemným spor ˚um, které svými výroky vyvolával. Když si
pˇrivlast ˇnoval Boží moc a káral rabíny za jejich hˇríchy, mysleli si, že
se pomátl. Vˇedˇeli, že farizeové hledají vhodnou pˇríležitost, aby ho
mohli obvinit, a uvˇedomovali si, že jim ji ˇcasto poskytuje.
V zajetí svých omezených názor ˚u nedokázali pochopit jeho po-
slání ani s ním nemohli cítit v jeho utrpení. Nevybíravými a nechá-
pavými poznámkami dávali najevo, že mají zkreslenou pˇredstavu o
jeho povaze a nevidí, jak se v ní božské spojuje s lidským. ˇCasto ho
vidˇeli zarmouceného, ale místo aby ho utˇešili, ještˇe více jej svými
slovy zraˇnovali. Ježíš trpˇel a lidé nechápali jeho pohnutky ani dílo.
Ježíšovi bratˇri se ˇcasto odvolávali na ubohé a otˇrepané farizejské
moudrosti. Chtˇeli pouˇcovat Krista, který zná veškerou pravdu i
všechna tajemství. To, ˇcemu nerozumˇeli, klidnˇe zavrhovali. Jejich
urážky se Spasitele hluboce dotýkaly, býval vyˇcerpaný a smutný.
Zakládali si na své víˇre v Boha a mysleli si, že ho obhajují. B˚uh byl
pˇritom v tˇele mezi nimi, a oni ho nepoznali.
Život na zemi byl tak pro Ježíše trnitou cestou. Nepochopení ve
vlastním domˇe jej nesmírnˇe trápilo. Vždy se mu ulevilo, když odešel
nˇekam, kde se s ním nesetkával. Jeden d˚um navštˇevoval obzvláštˇe
rád — d˚um Lazara, Marie a Marty.
[207]
Panovalo tam ovzduší víry a lásky a Ježíš si tam vždy odpoˇcinul a
naˇcerpal síly. Pˇresto se na zemi nenašel nikdo, kdo by plnˇe chápal
jeho božské poslání a vˇedˇel o bˇremenu, které nesl za celé lidstvo.
ˇCasto nalézal úlevu jen v samotˇe a v rozhovoru se svým nebeským
Otcem.
