Setník
251
se chystal promˇenit její zármutek v radost, pˇresto však cítil potˇrebu
vyjádˇrit jí sv˚uj soucit.
“
Pˇristoupil k márám a dotkl se jich.”
Lukáš 7,14
.
Ježíš se nemohl
poskvrnit ani dotykem mrtvého. Nosiˇci se zastavili, náˇrek truchlí-
cích ustal. Oba zástupy se shromáždily okolo mrtvého a doufaly v
nemožné. Byl mezi nimi ten, který uzdravoval z nemocí a vyhánˇel
démony. Má však moc i nad smrtí?
Ježíš zvuˇcným a rozhodným hlasem ˇrekl: “Chlapˇce, pravím ti,
vstaˇn!”
Lukáš 7,14
.
Jeho hlas pronikl k sluchu mrtvého. Mladík
otevˇrel oˇci. Ježíš ho vzal za ruku a zvedl ho. Chlapec pohlédl na
uplakanou matku a pak se dlouze a radostnˇe objímali. Zástup onˇemˇel
úžasem. “Všech se zmocnila bázeˇn.”
Lukáš 7,16
.
Strnuli a chvíli tiše
stáli, jako by byli v pˇrítomnosti samého Boha. Potom “oslavovali
[202]
Boha a ˇríkali: ‘Veliký prorok povstal mezi námi’ a ‘B˚uh navštívil
sv˚uj lid’”
Lukáš 7,16
.
Pohˇrební pr ˚uvod se vrátil do Naim jako vítˇe-
zoslavný zástup. “A tato zvˇest se o nˇem rozšíˇrila po celém Judsku a
po všem okolí.”
Lukáš 7,17
.
Ježíš stál pˇri truchlící matce u brány mˇesta Naim a je i dnes s
každým, kdo pláˇce nad hrobem svých blízkých. Cítí s námi v našem
žalu. Jeho srdce se nemˇení, je stále plné lásky a soucitu. Jeho slovo,
které povolalo k životu mrtvého mládence z Naim, má v dnešní dobˇe
stejnou moc jako tehdy. ˇRíká: “Je mi dána veškerá moc na nebi i
na zemi.”
Matouš 28,18
.
ˇCas tuto moc nijak neoslabil a nepˇretržité
p˚usobení Kristovy milosti ji nevyˇcerpalo. Pro každého, kdo v nˇeho
vˇeˇrí, je stále živým Spasitelem.
Ježíš vrátil matce syna, a tak promˇenil její zármutek v radost.
Probudil ho však jen do pozemského života, ve kterém musel znovu
snášet bolesti, tvrdˇe pracovat, ˇcelit r˚uzným nebezpeˇcím a nakonec
stejnˇe podlehnout smrti. Ježíš však utˇešuje náš smutek nad ztrátou
blízkých poselstvím o nekoneˇcné nadˇeji: “Já jsem. . . ten živý; byl
jsem mrtev — a hle, živ jsem na vˇeky vˇek˚u. Mám klíˇce od smrti i
hrobu.” “Protože sourozence spojuje krev a tˇelo, i on se stal jedním z
nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž d’ábla,
a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem pˇred smrtí drženi po celý
život v otroctví.”
Zjevení 1,18
;
Žid˚um 2,14.15
.
Satan nem˚uže držet ve své moci mrtvé, které Boží Syn probouzí
k životu. Nem˚uže udržet v duchovní smrti nikoho, kdo vírou pˇrijímá
Kristovo mocné slovo. Všem hˇríšník˚um B˚uh ˇríká: “Probud’ se, kdo
