Kázání na hoˇre
235
praví Vznešený a Vyvýšený, jehož pˇrebývání je vˇeˇcné, jehož jméno
je Svatý: ‘Pˇrebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je
zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych
oživil srdce zdeptaných.’”
Izajáš 57,15
.
Blaze plaˇcícím
“
Blaze tˇem, kdo pláˇcou, nebot’ oni budou potˇešeni,” (
Matouš 5,4
)
ˇrekl Kristus. Neuˇcí však, že by pláˇc sám o sobˇe mohl ˇclovˇeka zbavit
viny. Žádnou pˇredstíranou ˇci zámˇernou pokoru neuznává. Pláˇc, o
kterém hovoˇrí, nemá nic spoleˇcného s trudnomyslností a naˇríkáním.
Pokud nás trápí hˇrích, máme se radovat ze vzácné pˇrednosti, že jsme
Božími dˇetmi.
ˇCasto se trápíme tím, že jsme si špatným jednáním zp˚usobili
nˇejaké nepˇríjemnosti. To však není pokání. Skuteˇcná lítost nad hˇrí-
chem je výsledkem p˚usobení Ducha svatého. On nám odhaluje naši
nevdˇeˇcnost, kterou znevažujeme a zarmucujeme Spasitele, vede nás
[189]
k pokání a ke kˇríži. Každý hˇrích Ježíše znovu zraˇnuje. Vzhlédneme-
li ke Spasiteli, kterému jsme zp˚usobili bolest, budeme litovat hˇrích˚u,
pro které trpˇel. Taková lítost potom vede k odmítnutí hˇríchu.
Pro svˇet m˚uže být tento zármutek slabostí, ve skuteˇcnosti je
však silou, která kajícníka nerozluˇcnˇe spojuje s nekoneˇcným Bohem.
Svˇedˇcí o tom, že Boží andˇelé vracejí ˇclovˇeku to, oˇc se hˇríchem
a zatvrzelostí pˇripravil. Slzy hˇríšníka, který ˇciní pokání, jsou jen
kapkami deštˇe, po nichž vysvitne slunce svatosti. Lítost pˇredchází
radosti, která je pro duši ˇclovˇeka živou vodou. “Poznej však svou
nepravost, dopustila ses nevˇery v˚uˇci Hospodinu, svému Bohu,” “já
se na vás neosopím, nebot’ jsem milosrdný, je výrok Hospodin˚uv”.
Jeremjáš 3,13.12
.
Truchlícím na Sijónu Hospodin zaslíbil dát “místo
popela na hlavu ˇcelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály
místo ducha beznadˇeje”
Izajáš 61,3
.
B˚uh má útˇechu i pro ty, kdo pláˇcou v soužení a zármutku. Hoˇr-
kost žalu a ponížení je však lepší než hˇríšná radost. V utrpení nám
B˚uh odhaluje špatné stránky naší povahy, abychom jeho milostí
mohli své nedostatky pˇrekonat. Vede nás k lepšímu poznání sebe
samých a my se musíme rozhodnout, zda jeho napomenutí a rady
pˇrijmeme. Když na nás pˇrijde zkouška, nemˇeli bychom se rozˇcilovat
a naˇríkat, vzpírat se a odvracet se od Krista. Mˇeli bychom se pokoˇrit
