31.
kapitola — Kázání na hoˇre
Kristus jen zˇrídka mluvil pouze k uˇcedník˚um. Nevybíral si za
posluchaˇce jen ty, kdo znali cestu života. Jeho posláním bylo oslo-
vovat zástupy, které žily bez poznání a v bludu. Zvˇestoval pravdu
všude, kde mohla proniknout duchovní tmou. On sám byl Pravda.
Jeho ruce byly stále pˇripravené k požehnání. Svými slovy varoval,
napomínal i povzbuzoval a snažil se pozvednout každého, kdo k
nˇemu pˇrišel.
Kázání na hoˇre bylo urˇceno pˇredevším uˇcedník˚um, ale Ježíš
je pronesl v pˇrítomnosti zástup˚u. Když ustanovil apoštoly, sešli
všichni spoleˇcnˇe dol ˚u ke bˇrehu jezera. Tam se již ˇcasnˇe zrána zaˇcali
shromažd’ovat lidé. Kromˇe obyvatel galilejských mˇest, kteˇrí se tam
obvykle scházeli, pˇrišli i lidé z Judeje, a dokonce i z Jeruzaléma;
byli tam i návštˇevníci z Pereje, Desetimˇestí, z Idumeje, která leží na
jih od Judeje, a z fénických mˇest na pobˇreží Stˇredozemního moˇre
—
Týru a Sidónu.
“
Když slyšeli, co všechno ˇciní,” “pˇrišli, aby ho slyšeli a byli
uzdraveni ze svých nemocí. . . Z nˇeho vycházela moc a uzdravovala
všechny.”
Marek 3,8
;
Lukáš 6,18.19
.
Ani kdyby lidé stáli, nebylo by na úzkém bˇrehu dost místa pro
všechny, kdo chtˇeli Ježíše slyšet. Spasitel je proto zavedl zpátky na
úboˇcí hory. Když našel dostateˇcnˇe velké prostranství, posadil se do
trávy a uˇcedníci i zástup jej následovali.
Uˇcedníci byli vždy tˇesnˇe u Ježíše. Lidé se na nˇeho neustále
tlaˇcili, ale uˇcedníci vˇedˇeli, že se nemohou nechat z jeho pˇrítomnosti
vytlaˇcit. Sedˇeli tˇesnˇe u nˇeho, aby jim neuniklo ani jediné slovo z jeho
kázání. Pozornˇe poslouchali a usilovnˇe se snažili pochopit pravdy,
které mˇeli šíˇrit do všech zemí a které mˇely být zvˇestovány ve všech
dobách.
Oˇcekávali nˇeco zvláštního, a proto se tísnili nezvykle blízko
svého Mistra. Byli pˇresvˇedˇceni, že již brzy nastolí nové království,
a z toho, co se odehrálo ráno, usoudili, že jim o tom nˇeco ˇrekne.
Pocit oˇcekávání ovládl i ostatní a z jejich tváˇrí vyzaˇroval neobyˇcejný
233
