Dvanáct apoštol ˚u
231
Zebedeovi se svými bratry. Tito nedokonalí lidé s nejr ˚uznˇejšími chy-
bami, se zdˇedˇenými i vypˇestovanými sklony ke zlému byli povoláni
k následování Krista. Skrze nˇeho a v nˇem se mˇeli stát ˇcleny Boží
rodiny a nauˇcit se být jednomyslní ve víˇre, uˇcení i duchu. ˇCekaly je
zkoušky, zklamání i názorové neshody. S Kristem v srdci se však
nemohli rozejít. Jeho láska k nim mˇela probouzet vzájemnou lásku
mezi nimi. Jeho nauˇcení mˇela urovnávat všechny jejich neshody a
sjednocovat je. Kristus je stˇredem všeho, a ˇcím více se lidé pˇribližují
stˇredu, tím bližší jsou jeden druhému.
Když Ježíš pˇredal uˇcedník˚um své rady, shromáždil je kolem
sebe, poklekl, vložil ruce na jejich hlavy a modlitbou je oddˇelil pro
práci ve svém svatém díle. Tak byli uˇcedníci ustanoveni pro službu
evangeliu.
Kristus si za své zástupce mezi lidmi nevybírá nepadlé andˇely,
ale lidi, kteˇrí mají stejné slabosti jako ti, jimž mají pˇrinášet spasení.
Kristus se stal ˇclovˇekem, aby se mohl ˇclovˇeku pˇriblížit. Božství se
muselo spojit s lidstvím, nebot’ záchrana svˇeta vyžadovala obojí. Jen
spojením božského a lidského mohlo být zprostˇredkováno spoleˇcen-
ství mezi Bohem a ˇclovˇekem. Tak je tomu i s Kristovými služebníky
a posly. ˇClovˇek potˇrebuje moc, která je mimo nˇej a nad ním, aby v
nˇem mohla být obnovena Boží podoba a aby mohl konat Boží dílo.
To však neznamená, že lidská síla je zbyteˇcná. Když se ˇclovˇek spo-
léhá na Boží moc, Kristus vírou pˇrebývá v jeho srdci. Ve spolupráci
s božstvím je potom ˇclovˇek schopen konat dobro.
Kristus, který povolal galilejské rybáˇre, zve i dnes lidi do své
služby. Je ochoten projevit skrze nás svoji moc, stejnˇe jako ji projevil
skrze své první uˇcedníky. I když jsme nedokonalí a hˇríšní, Hospodin
nám nabízí, abychom se stali jeho spolupracovníky a Kristovými
uˇcedníky. Nabízí nám své vedení, abychom ve spojení s Kristem
mohli konat Boží skutky.
“
Tento poklad máme však v hlinˇených nádobách, aby bylo pa-
trno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.”
2.
Korintským
4,7
.
Proto bylo hlásání evangelia svˇeˇreno chybujícím lidem, a ne
andˇel ˚um. Je zˇrejmé, že moc, která se projevuje v lidské slabosti, je
mocí Boží. To nás povzbuzuje ve víˇre, nebot’ pomohla-li Boží moc
lidem stejnˇe slabým, jako jsme my, m˚uže pomoci i nám. A ti, kdo
sami “podléhají slabosti”, by mˇeli mít “soucit s tˇemi, kdo chybují a
bloudí”
Žid˚um 5,2
.
Sami už byli v ohrožení, znají úskalí a pˇrekážky
