230
Touha vˇek˚u
Spasitel Jidášovi jeho lakotu nijak ostˇre nevytýkal. Dal mu sice
najevo, že ˇcte v jeho hˇríšném srdci jako v otevˇrené knize, ale mˇel
s ním božskou trpˇelivost. Ukázal mu ty nejušlechtilejší pohnutky
správného jednání. Jidáš však odmítl nebeské svˇetlo, a proto jej
nelze omluvit.
Nechtˇel chodit ve svˇetle a vzdát se svých nedostatk˚u. Tak dlouho
v sobˇe pˇestoval pomstychtivost, zlobu a nekalé myšlenky, až ho satan
zcela ovládl. Jidáš se stal pˇredstavitelem Kristova nepˇrítele.
Když se pˇripojil ke Kristu, mˇel i dobré povahové vlastnosti, kte-
rými mohl být církvi užiteˇcný. Kdyby byl ochotný nést Kristovo jho,
mohl se stát jedním z pˇredních apoštol ˚u. Když však Ježíš poukázal
na jeho nedostatky, zatvrdil se ve své pýše a zpupnosti a dal pˇrednost
vlastním sobeckým zájm˚um. Tím dokázal, že se pro práci v Božím
díle nehodí.
Lidství uˇcedník ˚u
Všichni uˇcedníci mˇeli v dobˇe, kdy je Ježíš povolal do své služby,
mnoho chyb. Ani Jan, který byl tichému a pokornému Uˇciteli nej-
blíže, nebyl sám od sebe mírný a poddajný. On a jeho bratr dostali
pˇrezdívku “synové hromu”. Jakmile se nˇekdo jen náznakem dotkl
jejich Mistra, hned dali najevo svoji nevoli a bojovnost. Milovaný
uˇcedník byl prchlivý, mstivý a velmi kritický. Byl pyšný a chtˇel být
v království Božím na prvním místˇe. Dennˇe však pozoroval úplnˇe
opaˇcnou, vlídnou a shovívavou povahu Ježíše a poslouchal jeho
nauˇcení o pokoˇre a trpˇelivosti. Jan otevíral své srdce Božímu vlivu a
Spasitelova slova nejen poslouchal, ale také podle nich jednal. Jeho
“
já” se skrylo v Kristu. Nauˇcil se nést Ježíšovo jho.
Ježíš uˇcedníky napomínal a varoval. Jan a jeho bratˇri však od
nˇeho neodešli, rozhodli se s ním z˚ustat i pˇres všechny jeho výtky.
Ani Spasitel je pro jejich slabosti a chyby neopustil. Uˇcedníci s ním
z˚ustali v jeho zkouškách až do konce a uˇcili se z jeho života. Hledˇeli
na Krista a jejich povahy se mˇenily.
Apoštolové se svými zvyky a vlastnostmi od sebe navzájem lišili.
Byl mezi nimi publikán Lévi Matouš i nadšený a horlivý Šimon,
který z duše nenávidˇel ˇrímskou vládu; velkorysý a prchlivý Petr i
lakotný Jidáš; opravdový, ale váhavý a bojácný Tomáš i nechápavý
a pochybovaˇcný Filip, patˇrili k nim i ctižádostiví a pˇrímí synové
[186]
