222
Touha vˇek˚u
Ježíš nejenže vytkl svým nepˇrátel ˚um neznalost Písma, ale pro-
hlásil, že ve své slepotˇe nepochopili smysl soboty. ˇRekl: “Kdybyste
vˇedˇeli, co znamená ‘milosrdenství chci, a ne obˇet’’, neodsuzovali
byste nevinné.”
Matouš 12,7
.
Množství bezduchých obˇrad˚u nemohlo
nahradit opravdovost a lásku, které provázejí pravou víru v Boha.
Ježíš znovu zopakoval, že obˇeti samy o sobˇe nemají žádný vý-
znam. Jsou jen prostˇredkem, nikoli cílem. Jejich posláním je na-
smˇerovat ˇclovˇeka ke Spasiteli, a uvádˇet jej do souladu s Bohem.
B˚uh oceˇnuje službu lásky. Obˇrady, ve kterých láska chybí, jej urá-
žejí. Tak je tomu i se sobotou. Jejím cílem bylo pˇrivádˇet ˇclovˇeka
do spoleˇcenství s Bohem. Když však lidskou mysl pohltily únavné
obˇrady, smysl soboty byl pˇrevrácen. Pouhé vnˇejší zachovávání dne
odpoˇcinku bylo výsmˇechem Božímu pˇrikázání.
Uzdravení ˇclovˇeka s odumˇrelou rukou
Jindy pˇrišel Ježíš v sobotu do synagogy a vidˇel tam ˇclovˇeka s
odumˇrelou rukou. Farizeové ho sledovali, byli zvˇedaví, co udˇelá.
Spasitel dobˇre vˇedˇel, že když uzdraví nemocného v sobotu, budou
jej pokládat za pˇrestupníka zákona. Ani tentokrát však nezaváhal a
rozhodl se zboˇrit pˇrehradu požadavk˚u a tradic, která bránila správ-
nému zachovávání soboty. Ježíš vyzval postiženého, aby k nˇemu
pˇristoupil a zeptal se: “Je dovoleno v sobotu jednat dobˇre, ˇci zle,
život zachránit, ˇci utratit?” Nevykonat dobrý skutek, když se k nˇemu
naskytla pˇríležitost, totiž podle židovské tradice znamenalo spáchat
zlo, nezachránit život znamenalo zabít. Ježíš použil proti rabín˚um
jejich vlastní uˇcení. “Ale oni mlˇceli. Tu se po nich rozhlédl s hnˇe-
vem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a ˇrekl tomu ˇclovˇeku: ‘Zvedni
ruku!’ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.”
Marek 3,4.5
.
Když se Ježíše ptali: “Je dovoleno v sobotu uzdravovat?” od-
povˇedˇel: “Kdyby nˇekdo z vás mˇel jedinou oveˇcku, a ona by mu v
sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oˇc je ˇclovˇek
cennˇejší než ovce! Proto je dovoleno v sobotu ˇcinit dobˇre.”
Matouš
12,10-12
.
Zvˇedové se neodvážili Ježíši odpovˇedˇet v pˇrítomnosti tolika
lidí. Báli se, aby se nedostali do tˇežkostí. Vˇedˇeli, že Ježíš mluví
pravdu. Radˇeji by nechali ˇclovˇeka trpˇet, než by porušili své zvyky.
Zvíˇre by však zachránili, protože jinak by jeho majitel utrpˇel škodu.
