220
Touha vˇek˚u
jediná ˇcárka ze Zákona.”
Matouš 5,18
.
Pokud bude existovat nebe
a zemˇe, bude sobota stálým znamením Stvoˇritelovy moci. A až na
zemi opˇet rozkvete ráj, budou všichni pod sluncem ctít svatý den
Božího odpoˇcinku. “V každý den odpoˇcinku” se všichni obyvatelé
oslavené nové zemˇe pˇrijdou “sklonit pˇrede mnou, praví Hospodin”.
Izajáš 66,23
.
Žádné jiné ustanovení, které bylo Žid˚um svˇeˇreno, je neodlišo-
valo od ostatních národ˚u tolik jako svˇecení soboty. B˚uh si pˇrál, aby
zachovávání soboty bylo znamením toho, že jsou jeho lidem, že se
odvrátili od modloslužby a jsou spojeni s ním. Pokud však lidé chtˇejí
zachovávat svatou sobotu, musí být sami svatí. Prostˇrednictvím víry
musí mít úˇcast na Kristovˇe spravedlnosti. Když B˚uh Izraelc˚um pˇri-
kázal: “Pamatuj na den odpoˇcinku, že ti má být svatý,” ˇrekl jim
také: “Bud’te mými muži svatými.”
2.
Mojžíšova 20,8
;
2.
Mojžíšova
22, 30
.
Jen tak mohla sobota oznaˇcovat Izrael jako lid, který slouží
pravému Bohu.
Ježíš a sobotní odpoˇcinek
Když se Židé odvrátili od Boha a pˇrestali si vírou pˇrivlast ˇnovat
Kristovu spravedlnost, ztratila pro nˇe sobota sv˚uj význam. Satan
se chtˇel vyvýšit a odvrátit lidi od Krista. Snažil se pˇrekroutit smysl
soboty, protože byla znamením Kristovy moci. Židovští pˇredstavi-
telé satanovi pomohli, zatížili Boží den odpoˇcinku bˇremenem svých
naˇrízení. V Kristovˇe dobˇe bylo zachovávání soboty tak pˇrevrácené,
[178]
že svˇedˇcilo spíš o lidském sobectví a svévoli než o Boží lásce. Ra-
bíni pˇredstavovali Boha jako zákonodárce, jehož naˇrízení lidé nejsou
schopni dodržovat. Vzbuzovali v lidu pˇredstavu, že B˚uh je tyran, a
utvrzovali ho v tom, že zachovávání soboty podle Božích požadavk˚u
vyžaduje tvrdost a krutost. Kristovým posláním bylo tyto falešné
pˇredstavy vyvrátit. Rabíni jej nemilosrdnˇe a nenávistnˇe pronásledo-
vali. On se však ani v nejmenším nepodˇrídil jejich požadavk˚um a
dodržoval sobotu podle Božího zákona.
Jednou v sobotu se Ježíš vracel se svými uˇcedníky z pobožnosti.
Šli pˇres pole s dozrávajícím obilím. Ježíš se vˇenoval svému dílu
do pozdních hodin, a když procházeli obilím, zaˇcali uˇcedníci trhat
klasy a jíst zrní, které z nich v dlaních vymnuli. V kterýkoli jiný
den by si toho byl nikdo ani nevšiml, protože každý, kdo procházel
