206
Touha vˇek˚u
on, a že oˇcistil dokonce i malomocné. Pˇrátelé, kteˇrí mu o všem vyprá-
vˇeli, jej povzbuzovali a pˇresvˇedˇcovali, že i on by mohl být uzdraven,
[167]
kdyby jej k Ježíši pˇrinesli. Ale když si muž uvˇedomil pˇríˇcinu své
nemoci, jeho nadˇeje pohasla. Bál se, že tak ˇcistý a bezúhonný Lékaˇr
by ho ve své pˇrítomnosti nestrpˇel.
Umírající muž už ani tak netoužil po tˇelesném uzdravení jako po
osvobození od bˇremene hˇríchu. Kdyby se mohl setkat s Ježíšem a
získat jistotu odpuštˇení a smíˇrení s nebem, byl by spokojený, at’ už
by mˇel z Boží v˚ule žít nebo zemˇrít. Zvolal: “Kdybych se tak k nˇemu
mohl dostat!” Mnoho ˇcasu už mu nezbývalo. Na nemocném tˇele se
objevovaly známky rozkladu. Prosil pˇrátele, aby ho i s l ˚užkem od-
nesli k Ježíši. Ochotnˇe mu vyhovˇeli. Ale zástup, který se shromáždil
kolem Spasitele uvnitˇr domu i v jeho okolí, byl tak veliký, že nebylo
možné se k nˇemu pˇriblížit ani tak, aby slyšeli jeho hlas.
Ježíš uˇcil v Petrovˇe domˇe. Uˇcedníci si ze zvyku sedli k nˇemu
a “kolem sedˇeli farizeové a uˇcitelé Zákona, kteˇrí se sešli ze všech
galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma”.
Lukáš 5,17
.
Pˇrišli
na výzvˇedy a hledali, z ˇceho by mohli Ježíše obvinit. Kromˇe nich se
tam shromáždil r ˚uznorodý dav nadšených obdivovatel ˚u, zvˇedavc˚u i
nevˇeˇrících lidí. Byly tam zastoupeny r ˚uzné národnosti a všechny spo-
leˇcenské vrstvy. S Ježíšem byla “moc Pánˇe, aby uzdravoval”(
Lukáš
5,17
).
Duch života se vznášel nad shromáždˇením, ale farizeové a uˇci-
telé zákona nerozpoznali jeho pˇrítomnost. Necítili žádnou potˇrebu,
nepotˇrebovali uzdravení. Ježíš “hladové nasytil dobrými vˇecmi a
bohaté poslal pryˇc s prázdnou”.
Lukáš 1,53
.
Pˇrátelé ochrnutého se stále znovu a znovu pokoušeli protlaˇcit
davem, ale marnˇe. Nemocný se v nevýslovné úzkosti rozhlížel kolem
sebe. Mohl se snad vzdát nadˇeje, když dlouho oˇcekávaná pomoc
byla tak blízko? Pˇrátelé ho na jeho žádost vynesli na stˇrechu domu,
odkryli ji a spustili nemocného k Ježíšovým nohám. Spasitel pˇrerušil
kázání. Pohlédl na jeho tváˇr a v oˇcích, které se k nˇemu upíraly, vyˇcetl
prosbu. Rozumˇel mu, vždyt’ k sobˇe tohoto zmateného a pochybují-
cího muže sám pˇrivolal. Ještˇe když ochrnutý ležel ve svém domˇe,
Spasitel p˚usobil na jeho svˇedomí. Když litoval svých hˇrích˚u a uvˇeˇril,
že Ježíš má moc ho uzdravit, když jeho srdce zatoužilo po Kristu,
Spasitel mu svou životodárnou milostí požehnal. Ježíš sledoval, jak
první záblesk víry pˇrerostl v opravdové pˇresvˇedˇcení, že on jediný
