24.
kapitola — Odmítnutí v Nazaretu
Radostné dny Kristovy služby v Galileji byly pˇrece jen pozna-
menány jedním stínem. Obyvatelé Nazareta jej odmítli. “Což to není
syn tesaˇre?” (
Matouš 13,55
),
ˇríkali.
V dˇetství a mládí se Ježíš spolu se svými bratry úˇcastnil boho-
služeb v nazaretské synagoze. Od chvíle, kdy zaˇcal veˇrejnˇe p˚usobit,
se s nimi již nestýkal. Bratˇri však o nˇem vˇedˇeli. Když mezi nˇe zase
pˇrišel, pˇrekypovali zájmem a oˇcekáváním. Ježíš opˇet vidˇel známé
tváˇre, které znal od dˇetství. Shledal se s matkou, bratry a sestrami.
Když v sobotu vešel do synagogy a zaˇradil se mezi ostatní pˇrítomné,
všechny zraky se upˇrely na nˇeho.
Pˇri bohoslužbˇe bylo zvykem, že starší pˇredˇcítal nˇejaký text z
prorok˚u a nabádal lid, aby neochaboval v nadˇeji na pˇríchod Mesiáše,
který nastolí slavné království a zbaví národ veškerého útlaku. Starší
se snažil povzbudit své posluchaˇce a podtrhoval ta slova Písma,
která svˇedˇcila o blízkosti slavného Spasitelova pˇríchodu. Zvlášt’
zd˚urazˇnoval myšlenku, že se zjeví v ˇcele vojsk a osvobodí Izrael.
Pokud byl v synagoze rabín, oˇcekávalo se, že pˇrednese kázání,
a nˇekdo z Izraelc˚u potom mohl pˇredˇcítat proroky. Tu sobotu byl o
ˇctení požádán Ježíš. “Povstal, aby ˇcetl z Písma. Podali mu knihu
proroka Izajáše.”
Lukáš 4,16.17
.
Text, který ˇcetl, byl chápán jako
proroctví o Mesiáši:
“‘
Duch Hospodin˚uv
jest nade mnou;
proto mne pomazal,
abych pˇrinesl chudým
radostnou zvˇest;
poslal mne,
abych vyhlásil
zajatc˚um propuštˇení
a slepým navrácení zraku,
abych propustil
179
