174
Touha vˇek˚u
takovým zp˚usobem, že se lidé zalekli. Satanova vláda se otˇrásla a
mnozí se vymanili z jeho moci. Nepˇrítel se všemožnˇe snažil podlo-
mit Kˇrtitelovu bezvýhradnou oddanost Bohu, ale marnˇe. Nepodaˇrilo
se mu zvítˇezit ani nad Ježíšem. Když jej pokoušel na poušti, byl
zcela poražen a z˚ustal mu jen bezmezný hnˇev. Rozhodl se tedy ublí-
žit Kristu tím, že zniˇcí Jana. Nepodaˇrilo se mu svést Božího Syna k
hˇríchu, tak jej alespoˇn trápil.
Ježíš nezasáhl a svého služebníka nevysvobodil. Vˇedˇel, že Jan v
této zkoušce obstojí. Spasitel by jej byl rád navštívil ve vˇezení a svou
pˇrítomností rozptýlil žaláˇrní temnotu. Nemohl se však sám vydat do
rukou nepˇrátel, a ohrozit své poslání. Jan se mˇel stát muˇcedníkem,
aby mohl být pˇríkladem pro tisíce dalších lidí, kteˇrí pˇrijdou po nˇem
a budou muset jít z vˇezení na smrt. Až budou Ježíšovi následovníci,
zdánlivˇe opuštˇení Bohem i lidmi, trpˇet v osamˇelých vˇezeˇnských
celách, umírat meˇcem nebo na muˇcidlech ˇci na hranicích, bude je
posilovat vˇedomí, že podobnou zkouškou prošel i Jan Kˇrtitel, o jehož
vˇernosti vydal svˇedectví sám Kristus.
Pán B˚uh dopustil, aby satan zkrátil pozemský život Božího posla,
ale na život, který “je skryt spolu s Kristem v Bohu” (
Koloským
3,3
),
nepˇrítel sáhnout nem˚uže. Satan se radoval, že ranil Krista, ale
zvítˇezit nad Janem se mu nepodaˇrilo. Smrt navždy zbavila Jana
Kˇrtitele pokušení. Satan v tomto boji ukázal svoji pravou tváˇr —
pˇred celým vesmírem odhalil své nepˇrátelství v˚uˇci Bohu i ˇclovˇeku.
Jan sice nebyl zázraˇcnˇe vysvobozen, ale nez˚ustal sám. Vždy mˇel
kolem sebe nebeské andˇely, kteˇrí mu pˇripomínali proroctví o Kristu
a vzácná zaslíbení Písma. Byli pro Jana stejnou oporou, jakou jsou
pro Boží lid v každé dobˇe. Janovi i všem, kdo pˇrijdou po nˇem, patˇrí
ujištˇení: “A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto
vˇeku.”
Matouš 28,20
.
B˚uh vždycky vede své dˇeti tak, jak by si samy pˇrály, kdyby od
poˇcátku vidˇely konec a chápaly velikost zámˇeru, který jako Boží
spolupracovníci uskuteˇcˇnují. Enoch byl vzat do nebe a Elijáš vy-
stoupil vzh˚uru v ohnivém voze. Ani jeden z nich však nebyl vˇetší ˇci
váženˇejší než Jan Kˇrtitel, který opuštˇen zahynul ve vˇezení. “Nebot’
vám je z milosti dáno netoliko v Krista vˇeˇrit, ale pro nˇeho i trpˇet.”
Filipským 1,29
.
Ze všech dar ˚u, které m˚uže nebe lidem svˇeˇrit, je úˇcast
na Kristových utrpeních tím nejvznešenˇejším posláním a nejvˇetší
poctou.
[142]
