172
Touha vˇek˚u
byli vysoce postavení lidé a mˇeli velikou zodpovˇednost. Pˇresto pro-
padli hodování a pití natolik, že jejich smysly byly zcela zatemnˇeny.
V uších jim znˇela smyslná hudba a hlava se jim toˇcila z víru tance.
Jejich svˇedomí však spalo. Svým mlˇcením vynesli rozsudek smrti
nad Božím prorokem, aby ukojili pomstychtivost jedné zhýralé ženy.
Herodes marnˇe ˇcekal, že ho nˇekdo zprostí vyˇrˇceného slibu. Nako-
nec pˇrece jen váhavˇe vyslovil rozkaz k popravˇe proroka. Krátce poté
pˇrinesli Janovu hlavu pˇred krále a jeho hosty. Ústa, která svˇedomitˇe
nabádala Heroda, aby se odvrátil od hˇríchu, byla navždy umlˇcena.
Hlas, který vyzýval lid k pokání, se již nikdy neozve. Hýˇrení jedné
noci stálo život jednoho z nejvˇetších prorok˚u svˇeta.
Nestˇrídmost tˇech, kdo by mˇeli stˇrežit spravedlnost, již ˇcasto za-
vinila smrt nevinných lidí. ˇClovˇek, který pˇrikládá k úst ˚um omamný
nápoj, na sebe bere zodpovˇednost za všechno bezpráví, kterého se
m˚uže pod vlivem jeho opojné moci dopustit. Otupení smysl ˚u mu
brání ve zdravém úsudku a v rozlišování dobra a zla. Umožˇnuje
satanovi, aby jeho prostˇrednictvím trápil a niˇcil nevinné. “Víno je
posmˇevaˇc, opojný nápoj je kˇrikloun; kdo se v nˇem kochá, ten moudrý
není.”
Pˇrísloví 20,1
.
Tak dochází k tomu, že “právo je úplnˇe potla-
ˇceno. . . , a koˇristí stane se ten, kdo se varuje zlého”.
Izajáš 59,14.15
.
Lidé, kteˇrí mají moc rozhodovat o osudu svých bližních a pˇritom
[140]
podléhají nestˇrídmosti, by mˇeli být považováni za zloˇcince. Všichni,
kdo uvádˇejí v platnost zákony, by je mˇeli také zachovávat. Mˇeli by
se umˇet ovládat a mít své tˇelesné, duševní i mravní síly zcela pod
kontrolou, aby mohli plnˇe rozvinout své rozumové schopnosti a mˇeli
vytˇríbený smysl pro spravedlnost.
Když Herodiadˇe pˇrinesli hlavu Jana Kˇrtitele, pˇrijala ji s d’ábel-
ským uspokojením. Radovala se ze své pomsty a libovala si, že
už nikdo nebude znepokojovat Herodovo svˇedomí. Tento hˇrích jí
však žádné štˇestí nepˇrinesl. Její jméno se stalo nechvalnˇe známým a
všichni jím opovrhovali. Heroda potom trápily výˇcitky svˇedomí víc
než varovný hlas proroka. Vliv Janova poselství nebyl nikdy umlˇcen.
Šíˇrí se z generace na generaci stále dál a bude se šíˇrit až do konce
ˇcasu.
Herodes musel na sv˚uj hˇrích stále myslet. Ustaviˇcnˇe se snažil
utišit výˇcitky špatného svˇedomí. Jeho d˚uvˇera v Jana neochabla.
Když si vzpomnˇel na jeho život plný odˇríkání, na jeho naléhavé
výzvy a rozumné rady a když si uvˇedomil, jak pˇrišel o život, nikde
