134
Touha vˇek˚u
Nˇejakou dobu se Nikodém ke Kristu veˇrejnˇe nehlásil, sledoval
však jeho život a pˇremýšlel o jeho uˇcení. Ve veleradˇe opakovanˇe
maˇril zámˇery knˇeží, kteˇrí Kristu usilovali o život.
Když byl Kristus nakonec pˇribit na kˇríž, vzpomnˇel si Nikodém
na slova z Olivetské hory:“Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak
musí být vyvýšen Syn ˇclovˇeka, aby každý, kdo v nˇeho vˇeˇrí, mˇel
život vˇeˇcný.”
Jan 3,14.15
.
Svˇetlo onoho tajného rozhovoru ozáˇrilo
kˇríž na Golgotˇe a Nikodém poznal v Ježíši Vykupitele svˇeta.
Po Kristovˇe nanebevstoupení, když byli uˇcedníci pronásledováni
a rozehnáni, Nikodém neohroženˇe vystoupil do popˇredí. Využíval
svého bohatství na podporu mladé církve, o níž si Židé po Kristovˇe
smrti mysleli, že zanikne. V dobˇe nejvˇetšího nebezpeˇcí byl tento
kdysi tak opatrný a pochybující muž pevný jako skála. Povzbuzoval
uˇcedníky ve víˇre a svými penˇezi pˇrispíval na šíˇrení evangelia. Lidé,
kteˇrí si ho dˇríve vážili, jej pronásledovali a vysmívali se mu. Nakonec
zchudl, ale jeho víra, která se zrodila pˇri noˇcním setkání s Ježíšem,
neochabla.
Nikodém vyprávˇel Janovi obsah rozhovoru s Ježíšem a Jan jej
pro pouˇcení milion˚u dalších lidí zaznamenal. Pravdy, které zaznˇely v
onu noc, kdy se židovský v˚udce pˇrišel ptát obyˇcejného galilejského
uˇcitele na cestu života, jsou dnes stejnˇe d˚uležité, jako byly tehdy.
[109]
