Nikodém
129
pro štˇedrost a velkorysost, s jakou podporoval chrámovou službu, a
on si byl jist Boží pˇrízní. Pomyšlení na to, že by mohlo existovat tak
ˇcisté království, že by je ˇclovˇek jako on nemohl spatˇrit, jej vydˇesilo.
Znovuzrození, o nˇemž Ježíš mluvil, nebylo pro Nikodéma ne-
známým pojmem. Pohané, kteˇrí pˇrijali židovské náboženství, byli
ˇcasto pˇrirovnáváni k novorozenc˚um. Muselo mu tedy být jasné, že
Kristova slova nemá chápat doslovnˇe. Jako rozený Izraelec považo-
val sv˚uj podíl v Božím království za naprosto samozˇrejmý. Necítil
potˇrebu se nˇejak mˇenit. Spasitelova slova jej pˇrekvapila. Popudila
ho pˇredevším proto, že se týkala pˇrímo jeho osoby. Stˇretla se v nˇem
farizejská pýcha s upˇrímnou touhou poznat pravdu. Udivilo ho, jak
s ním Kristus mluvil, i to, že v˚ubec nebral ohled na jeho postavení v
[105]
Izraeli.
Zcela vyveden z rovnováhy odpovˇedˇel Kristu ironickou otázkou:
“
Jak se m˚uže ˇclovˇek narodit, když je už starý?”
Jan 3,4
.
Stejnˇe jako
mnozí další lidé, jejichž svˇedomí zasáhne Boží pravda, je i Nikodém
d˚ukazem toho, že ˇclovˇek ve své pˇrirozenosti nepˇrijímá vˇeci Božího
Ducha. Duchovní vˇeci u nˇeho nenalézají ohlas, protože je tˇreba
chápat je duchovnˇe.
Spasitel se s ním nepˇrel. S d˚ustojným klidem vážnˇe zvedl ruku
a s ještˇe vˇetší jistotou potvrdil pravdu: “Amen, amen, pravím tobˇe,
nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nem˚uže vejít do království
Božího.”
Jan 3,5
.
Nikodém vˇedˇel, že Kristus má na mysli kˇrest
vodou a obnovu srdce Božím Duchem. Byl pˇresvˇedˇcen, že stojí
vedle toho, jehož pˇríchod pˇredpovˇedˇel Jan Kˇrtitel.
Ježíš pokraˇcoval: “Co se narodilo z tˇela, je tˇelo, co se narodilo z
Ducha, je duch.”
Jan 3,6
.
Srdce je samo o sobˇe zlé. A “kdo dokáže,
aby ˇcisté vzešlo z neˇcistého? V˚ubec nikdo.”
Jób 14,4
.
Žádný ˇclovˇek
nedokáže uzdravit hˇríšnou duši. “Soustˇredˇení na sebe je Bohu ne-
pˇrátelské, nebot’ se nechce ani nem˚uže podˇrídit Božímu zákonu.”
ˇRíman˚um 8,7
. “
Ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizo-
ložství, smilství, loupeže, kˇrivá svˇedectví, urážky.”
Matouš 15,19
.
Nejprve je tˇreba vyˇcistit pramen srdce, teprve potom z nˇeho m˚uže
vytékat ˇcistá voda. ˇClovˇek, který se snaží dostat do nebe svými vlast-
ními skutky, zachováváním zákona, usiluje o nemožné. Zákonictví ˇci
formální zbožnost nikoho nezachrání. Život kˇrest’ana není úpravou
ˇci vylepšením starého života, je to úplná zmˇena charakteru. ˇClo-
