Na svatbˇe v Kánˇe
109
Nyní se s ním setkává na svatbˇe. Je to zase on — milující a
poslušný syn. A pˇrece je jiný. Jeho tváˇr se zmˇenila. Je poznamenána
zápasem, který prožil na poušti, a zároveˇn je v ní nový výraz d˚ustoj-
nosti a moci, jenž svˇedˇcí o jeho nebeském poslání. Je s ním skupina
mladých muž˚u, kteˇrí ho s úctou pozorují a nazývají ho Mistrem.
[89]
Vyprávˇejí Marii, co vidˇeli a slyšeli pˇri kˇrtu i pˇri jiných pˇríležitos-
tech. Dodávají: “Nalezli jsme toho, o nˇemž psal Mojžíš v Zákonˇe i
proroci.”
Jan 1,45
.
Hosté se shromáždili a na mnohých z nich bylo vidˇet, že jsou
nˇeˇcím zaujati. Celou spoleˇcnost ovládalo vzrušení. Lidé spolu živˇe,
ale tiše hovoˇrili ve skupinkách. Všichni udivenˇe hledˇeli na Mariina
syna. Když Marie slyšela svˇedectví uˇcedník˚u o Ježíši, zaradovala se.
Bylo pro ni ujištˇením, že její dávné nadˇeje nebyly marné. Musela
by však být více než ˇclovˇek, aby se k její svaté radosti nepˇrimísila i
trocha pˇrirozené mateˇrské pýchy. Když vidˇela, jak na nˇeho lidé hledí,
zatoužila po tom, aby ukázal, že je skuteˇcnˇe Božím Pomazaným.
Myslela si, že se právˇe naskytla vhodná pˇríležitost k tomu, aby
pˇredvedl nˇejaký zázrak.
Vztah k Marii
V tehdejší dobˇe trvala svatba obvykle nˇekolik dní. V Kánˇe pˇred
koncem oslavy zjistili, že došlo víno. Vyvolalo to velké rozpaky a
lítost. Slavnostní pˇríležitosti se vˇetšinou neobešly bez vína a jeho ne-
dostatek by svˇedˇcil o nedostatku pohostinnosti. Marie byla pˇríbuzná
novomanžel ˚u a pomáhala pˇri pˇrípravˇe hostiny. Pˇrišla za Ježíšem a
ˇrekla: “Už nemají víno.” Chtˇela mu naznaˇcit, aby zasáhl. On však
odpovˇedˇel: “Ženo, co to ode mne žádáš! Ještˇe nepˇrišla má hodina.”
Jan 2,3.4
.
Jeho odpovˇed’ se nám zdá být strohá, ale nevyjadˇrovala ani
chladnou lhostejnost, ani nezdvoˇrilost. Spasitel oslovil matku tak, jak
bylo tehdy v Orientˇe zvykem. Tímto oslovením se bˇežnˇe vyjadˇrovala
úcta. Všechno, co Kristus ve svém pozemském životˇe udˇelal, bylo
v souladu se zákonem, který sám vydal: “Cti svého otce i matku.”
2.
Mojžíšova 20,12
.
Když Ježíš na kˇríži svˇeˇroval matku do péˇce
svého nejmilejšího uˇcedníka, projevil tím naposledy svoji lásku k ní
a použil pˇritom stejného oslovení. Jak pˇri svatební slavnosti, tak i na
