První uˇcedníci
101
povzbuzením a požehnáním. Napl ˇnuje jejich srdce pokojem a ra-
dostí.
Svˇedectví Jana Kˇrtitele
Vyslanci z Jeruzaléma se ptali Jana: “Proˇc tedy kˇrtíš?” a ˇcekali
na odpovˇed’. Jan pohlédl na shromáždˇené zástupy, oˇci mu náhle
vzplanuly, tváˇr se rozzáˇrila, byl hluboce dojat. Rozpˇráhl ruce a zvolal:
“
Já kˇrtím vodou. Uprostˇred vás stojí, koho vy neznáte — ten, který
pˇrichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat ˇremínek u jeho
obuvi.”
Jan 1,26.27
.
Poselství pro veleradu bylo jasné a jednoznaˇcné. Janova slova
se nemohla vztahovat na nikoho jiného než na dávno zaslíbeného
Spasitele. Mesiáš je mezi nimi! Knˇeží a pˇredstavení Izraele se s
údivem rozhlíželi kolem sebe a hledali ho. V zástupu jej však nebylo
možné rozpoznat.
Pˇri kˇrtu oznaˇcil Jan Ježíše za Beránka Božího, a tím vrhl na
Mesiášovo dílo nové svˇetlo. Prorok mˇel na pamˇeti Izajášova slova:
“
Byl. . . jako beránek vedený na porážku.”
Izajáš 53,7
.
V následu-
jících týdnech zkoumal Jan s novým zájmem proroctví a uˇcení o
obˇetní službˇe. Nepodaˇrilo se mu jasnˇe rozlišit dvˇe fáze Kristova díla
—
Spasitel jako trpící obˇet’ a jako vítˇezný král —, ale pochopil, že
jeho pˇríchod má hlubší význam, než si knˇeží a lid myslí.
Když se Ježíš vrátil z pouštˇe, Jan jej zahlédl v zástupu a s d˚uvˇerou
oˇcekával, že ukáže lidu nˇejaké znamení, aby poznali, kým vlastnˇe
je. Témˇeˇr netrpˇelivˇe oˇcekával, že Spasitel oznámí své poslání. Ježíš
však neˇrekl ani slovo, nedal žádné znamení. Neodpovˇedˇel na to, co
o nˇem Kˇrtitel ˇrekl, ale pˇripojil se k Janovým uˇcedník˚um. Nepodal
žádný viditelný d˚ukaz o svém zvláštním poslání, neudˇelal nic, ˇcím
[83]
by na sebe upoutal pozornost.
Následujícího dne vidˇel Jan Ježíše, jak k nˇemu pˇrichází. Prorok,
ozáˇrený svˇetlem Boží slávy, pozdvihl ruce a zvolal: “Hle, beránek
Boží, který snímá hˇrích svˇeta. To je ten, o nˇemž jsem ˇrekl: Za mnou
pˇrichází nˇekdo vˇetší, nebot’ byl dˇríve než já. Já jsem nevˇedˇel, kdo to
je, ale pˇrišel jsem kˇrtít vodou proto, aby ho poznal Izrael. . . Spatˇril
jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a z˚ustal na nˇem. A já
jsem stále nevˇedˇel, kdo to je, ale ten, který mˇe poslal kˇrtít vodou, mi
ˇrekl: ‘Na koho spatˇríš sestupovat Ducha a z˚ustávat na nˇem, to je ten,
