648
Touha vˇek˚u
nepˇrijdu, není to tvá vˇec. Ty mne následuj!”
Jan 21,21.22
.
Petr si
mˇel uvˇedomit, že Pán mu zjeví vše, co je pro nˇeho tˇreba. Povinností
[520]
každého jednotlivce je následovat Krista a zbyteˇcnˇe se nestarat o
úkol svˇeˇrený druhým. Slovy: “Jestliže chci, aby tu z˚ustal, dokud
nepˇrijdu,” Ježíš neˇrekl, že Jan bude žít až do druhého pˇríchodu.
Pouze potvrdil svou svrchovanost a zd˚uraznil, že i kdyby chtˇel, aby
se tak stalo, v žádném pˇrípadˇe by to nemˇelo mít vliv na Petrovo
dílo. Budoucnost Jana i Petra byla v rukou jejich Pána. Oba jej mˇeli
poslušnˇe následovat.
Mnozí lidé se dnes chovají podobnˇe jako Petr. Starostlivˇe se za-
jímají o záležitosti a povinnosti druhých, a pˇritom jsou v nebezpeˇcí,
že zanedbají své vlastní. Naším úkolem je hledˇet na Krista a násle-
dovat ho. V životˇe lidí kolem sebe najdeme chyby, špatné povahové
vlastnosti, slabosti, kterým podléhají. V Kristu se však shledáme s
dokonalostí. Budeme-li hledˇet na nˇeho, budeme promˇenˇeni.
Jan se dožil vysokého vˇeku. Byl svˇedkem zniˇcení Jeruzaléma
i zboˇrení chrámu. Tyto události byly pˇredobrazem koneˇcné zkázy
svˇeta. Jan vˇernˇe následoval Pána až do konce svého života. Jeho
odkaz církvím zní: “Milovaní, milujme se navzájem.” “Kdo z˚ustává
v lásce, v Bohu z˚ustává a B˚uh v nˇem.”
1.
Jan˚uv 4,7.16
.
Petr se znovu stal apoštolem, ale pocta a moc, které od Krista
pˇrijal, nebyly d˚uvodem k tomu, aby se vyvyšoval nad své bratry.
Kristus to jasnˇe vyjádˇril v odpovˇedi na Petrovu otázku: “Co bude s
ním?” ˇRekl: “Není to tvá vˇec. Ty mne následuj!” Petr nebyl povolán
jako hlava církve. Pˇrízeˇn, kterou mu Kristus projevil tím, že mu
odpustil zradu a svˇeˇril své stádo, a Petrova vˇernost v následování
Krista mu získaly d˚uvˇeru bratr ˚u. Mˇel v církvi velký vliv. Na nauˇcení,
které mu Kristus pˇredal u Galilejského jezera, Petr do konce života
nezapomnˇel. Z moci Ducha svatého napsal církvím:
“
Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svˇedek utrpení
Kristových i úˇcastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte
se jako pastýˇri o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolnˇe,
jak to B˚uh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako
páni nad tˇemi, kdo jsou vám svˇeˇreni, ale bud’te jim pˇríkladem. Když
se pak ukáže nejvyšší pastýˇr, dostane se vám nevadnoucího vavˇrínu
slávy.”
1.
Petr ˚uv 5,1-4
.
[521]
