V hrobˇe
617
Pilát Josefovˇe žádosti vyhovˇel. Jan se stále ještˇe trápil tím, jak
zaˇrídit Mistrovi pohˇreb, když se k nˇemu vrátil Josef s Pilátovým pˇrí-
kazem k vydání Ježíšova tˇela. Nikodém pˇrinesl asi sto liber vzácné
a drahé smˇesi myrhy a aloe na balzamování. Ani tˇem nejváženˇejším
obˇcan˚um Jeruzaléma se nemohlo po smrti dostat vˇetší pocty. Uˇced-
níky velmi pˇrekvapilo, že tak bohatí a vysoce postavení muži mají o
pohˇreb jejich Pána stejný zájem jako oni sami.
Josef ani Nikodém se ke Spasiteli za jeho života veˇrejnˇe nehlásili.
Uvˇedomovali si, že by se tím pˇripravili o své místo ve veleradˇe. Dou-
fali pˇritom, že svým vlivem mohou Ježíše na zasedáních rady chránit.
Nˇejakou dobu se jim to snad i daˇrilo, ale lstiví knˇeží prohlédli jejich
náklonnost ke Kristu a pˇrekazili jim jejich plány. Velerada odsoudila
Ježíše a vydala jej na smrt ukˇrižováním za jejich nepˇrítomnosti.
Když zemˇrel, nemuseli již sv˚uj vztah k nˇemu skrývat. Ve chvíli, kdy
se uˇcedníci báli otevˇrenˇe pˇriznat, že jsou Ježíšovými následovníky,
pˇrišli jim Josef a Nikodém odvážnˇe na pomoc. Podpora obou bo-
hatých a významných muž˚u byla v dané chvíli více než potˇrebná.
Mohli totiž pro mrtvého Mistra udˇelat to, co si chudí uˇcedníci do-
volit nemohli. Navíc je svým bohatstvím a vlivem do znaˇcné míry
chránili pˇred zlobou knˇeží a pˇredních muž˚u.
Opatrnˇe a s úctou sami sejmuli Ježíšovo tˇelo z kˇríže. Pˇri pohledu
na jeho umuˇcené a probodnuté tˇelo jim z oˇcí vytryskly slzy. Josef mˇel
novou hrobku vytesanou ve skále. Pˇripravoval si ji pro sebe, ale byla
blízko Golgoty, a tak ji uvolnil pro Ježíše. Spasitelovo tˇelo s vonnou
smˇesí od Nikodéma peˇclivˇe zabalili do plátna a odnesli do hrobu.
Tˇri uˇcedníci mu narovnali zmrzaˇcené nohy a probité ruce mu složili
na bezvládnou hrud’. Galilejské ženy se pˇrišly podívat, zda bylo pro
mrtvé tˇelo jejich milovaného Uˇcitele udˇeláno opravdu všechno. Na
vlastní oˇci vidˇely, jak ke vchodu do hrobu pˇrivalili obrovský kámen.
Potom už Spasitel v klidu odpoˇcíval. Ženy odcházely od kˇríže i od
hrobu jako poslední. Už se stmívalo a na místˇe odpoˇcinku stále ještˇe
plakala pro svého Pána Marie Magdalská i ostatní Marie. Naˇríkaly
nad údˇelem Mistra, kterého tolik milovaly. “Potom se vrátily. . . Ale
v sobotu zachovaly podle pˇrikázání sváteˇcní klid.”
Lukáš 23,56
.
