600
Touha vˇek˚u
Na pˇríkaz knˇeží a pˇredních muž˚u ukˇrižovali zloˇcince “z každé
strany jednoho a Ježíše uprostˇred”.
Jan 19,18
.
Ježíšovo místo mezi
obˇema zloˇcinci mˇelo zd˚uraznit, že on je zloˇcincem nejvˇetším. Napl-
nilo se tak Písmo: “Byl poˇcten mezi nevˇerníky.”
Izajáš 53,12
.
Knˇeží
však význam svého ˇcinu nepochopili. Tak jako byl Kristus ukˇrižo-
[483]
ván “uprostˇred” zloˇcinc˚u, stál jeho kˇríž “uprostˇred” hˇríšného svˇeta.
Odpustil lotrovi, který ˇcinil pokání, a jeho slova rozžehla svˇetlo, jež
pronikne i do nejvzdálenˇejších konˇcin zemˇe.
Andˇelé s úžasem sledovali nekoneˇcnou lásku Božího Syna. Ježíš
i v nejvˇetším tˇelesném a duševním utrpení myslel jen na druhé a
povzbuzoval ve víˇre kajícího ˇclovˇeka. Ve svém ponížení se jako
prorok obrátil k jeruzalémským dcerám. Jako knˇez a obhájce se
pˇrimlouval u Otce, aby odpustil tˇem, kdo jej zabíjejí. Jako milující
Spasitel odpustil hˇríchy zloˇcinci, který ˇcinil pokání.
Ježíš a jeho matka
Když hledˇel na zástup lidí pod kˇrížem, upoutala jej jedna žena.
Byla to jeho matka, kterou podpíral uˇcedník Jan. Nemohla se od
svého Syna odlouˇcit. Jan vˇedˇel, že konec se již pˇriblížil, a pˇrivedl
ji opˇet ke kˇríži. Kristus na svou matku v hodinˇe smrti nezapomnˇel.
Podíval se na její ztrápenou tváˇr, na Jana a ˇrekl: “Ženo, hle, tv˚uj
syn!” Potom se obrátil k Janovi: “Hle, tvá matka!”
Jan 19,26.27
.
Jan Kristova slova pochopil a svˇeˇrenou zodpovˇednost pˇrijal.
Vzal Marii k sobˇe a pˇríkladnˇe se o ni staral. Spasitelova láska a
soucit neznaly mezí, i ve chvíli nezmˇerné tˇelesné a duševní bolesti
starostlivˇe pamatoval na svoji matku. Nemˇel žádné peníze, aby ji
mohl zabezpeˇcit. Vˇedˇel však, že Jan jej má ve svém srdci, a proto
mu matku svˇeˇril jako vzácný odkaz. Zajistil jí tak to nejnutnˇejší,
lásku a soucit ˇclovˇeka, který ji miloval proto, že ona milovala Ježíše.
Jan pˇrijal péˇci o Marii jako svatou povinnost a dostalo se mu velkého
požehnání. Stále mu pˇripomínala jeho milovaného Mistra.
Kristova láska k matce je dnes stejnˇe dokonalým pˇríkladem k
následování jako tehdy. Ježíš témˇeˇr tˇricet let pomáhal rodinˇe každo-
denní prací nést bˇremeno všedního života. I v posledním smrtelném
zápase myslel na ztrápenou ovdovˇelou matku.
Podobnˇe se budou projevovat i jeho uˇcedníci. Lidé, kteˇrí násle-
dují Krista, cítí, že úcta k rodiˇc˚um a jejich zabezpeˇcení je souˇcástí
