598
Touha vˇek˚u
druhý se však obracel. Nebyl to otrlý zloˇcinec. Svedla jej špatná
spoleˇcnost a ve skuteˇcnosti se provinil ménˇe než mnozí z tˇech, kdo
stáli pod kˇrížem a vysmívali se Spasiteli. Již pˇredtím Ježíše vídal,
naslouchal jeho slov˚um a jeho uˇcení jej pˇresvˇedˇcilo. Knˇeží a pˇrední
muži jej však od pˇrijetí Krista odradili. Snažil se své pˇresvˇedˇcení
pˇrehlušit, a proto se vrhal stále hloubˇeji a hloubˇeji do víru hˇríchu,
až byl uvˇeznˇen jako zloˇcinec a nakonec odsouzen k trestu smrti
ukˇrižováním. Byl s Ježíšem v soudní síni a provázel jej i na cestˇe k
popravišti. Slyšel, jak Pilát prohlásil: “Já na nˇem vinu nenalézám.”
Jan 19,6
.
Všiml si jeho božského chování a zaznamenal i to, jak
Ježíš litoval ty, kdo ho muˇcili, a jak jim odpustil. Z kˇríže vidˇel
mnohé významné náboženské ˇcinitele, jak vrtí hlavou a posmívají
se Kristu. Slyšel nadávky, které potom opakoval i druhý zloˇcinec:
“
To jsi Mesiáš? Zachraˇn sebe i nás!”
Lukáš 23,39
.
Slyšel však i
to, jak mnozí kolemjdoucí Ježíše obhajují, opakují jeho výroky a
vyprávˇejí o jeho ˇcinech. Znovu se jej zmocnilo pˇresvˇedˇcení, že
Ježíš je Kristus. Obrátil se ke svému spoleˇcníkovi: “Ty se ani Boha
nebojíš? Vždyt’ jsi sám odsouzen k stejnému trestu.”
Lukáš 23,40
.
Umírající zloˇcinci se už lidí bát nemusí. Jednoho ze zloˇcinc˚u tížilo
pˇresvˇedˇcení, že je B˚uh, kterého by se mˇel bát, a že je i budoucnost,
o níž je d˚uvod se strachovat. Jeho hˇríšný život byl u konce. Dodal:
“
My jsme odsouzeni spravedlivˇe, dostáváme zaslouženou odplatu,
ale on nic zlého neudˇelal.”
Lukáš 23,41
.
Už se na nic neptal. Nepochyboval a nic nenamítal. Po vynesení
rozsudku ztratil nadˇeji a zmocnilo se jej zoufalství. Pˇresto ho však
kupodivu napadaly nové myšlenky. Vzpomnˇel si na vše, co o Ježíši
slyšel, i na to, jak Spasitel uzdravoval nemocné a odpouštˇel hˇríchy.
Vyslechl svˇedectví lidí, kteˇrí v Ježíše uvˇeˇrili a s pláˇcem šli za ním na
popravištˇe. Vidˇel nápis nad Kristovou hlavou. Všiml si, že nˇekteˇrí
kolemjdoucí ˇcetli napsaná slova se zármutkem, jiní s výsmˇechem
[482]
a pohrdáním. Duch svatý osvítil jeho mysl a postupnˇe pospojoval
jednotlivé ˇclánky ˇretˇezce d˚ukaz˚u dohromady. Nakonec zloˇcinec po-
znal v umuˇceném, ukˇrižovaném a uráženém Ježíši Božího Beránka,
který snímá hˇrích svˇeta. V jeho hlase se mísila nadˇeje i úzkost. Zcela
bezmocný umírající hˇríšník se obrátil k umírajícímu Spasiteli a zvo-
lal: “Ježíši, pamatuj na mne, až pˇrijdeš do svého království.”
Lukáš
23,42
.
