74.
kapitola — V Getsemanské zahradˇe
Spasitel se za doprovodu uˇcedník˚u pomalu ubíral do zahrady
Getsemane. Mˇesíc byl právˇe v úpl ˇnku a ozaˇroval jasnou velikonoˇcní
oblohu bez jediného mráˇcku. Poutníci tiše odpoˇcívali ve stanech,
které v krajinˇe vytváˇrely nové mˇesto.
Ježíš hovoˇril s uˇcedníky. Byl k nim otevˇrený a dával jim další
ponauˇcení. Když se však blížili ke Getsemane, odmlˇcel se. ˇCasto
pˇricházel do tˇechto míst, rozjímal tam a modlil se. Nikdy však nebyl
tak ztrápený jako tuto noc. Prožíval sv˚uj poslední zápas. Po celou
dobu svého pozemského života chodil ve svˇetle Boží pˇrítomnosti.
Když se dostal do sporu s lidmi, které ovládal satan˚uv duch, mohl
ˇríci: “Ten, který mˇe poslal, je se mnou; nenechal mˇe samotného,
nebot’ stále dˇelám, co se líbí jemu.”
Jan 8,29
.
Nyní se však zdálo,
jako by jej stálé svˇetlo Boží pˇrítomnosti opustilo. Byl považován za
jednoho z hˇríšník˚u. Sám musel nést tíhu viny padlého lidstva. Nikdy
se neposkvrnil hˇríchem a nyní na nˇeho dolehly nepravosti nás všech.
Hˇrích se mu zdál být strašný a tíha viny, kterou na sebe vzal, pro
nˇeho byla nepˇredstavitelnˇe tˇežká. Pokoušel ho strach, že by ho toto
bˇremeno mohlo navždy odlouˇcit od lásky jeho Otce. Dobˇre vˇedˇel,
jak B˚uh nenávidí hˇrích. Zvolal: “Má duše je smutná až k smrti.”
Matouš 26,38
.
Když se pˇriblížili k zahradˇe, všimli si uˇcedníci zmˇeny, která se
s jejich Mistrem stala. Nikdy pˇredtím jej nevidˇeli tak smutného a
zamlklého. Ježíšova sklíˇcenost se s každým krokem prohlubovala.
Uˇcedníci se však neodvážili zeptat, co jej trápí. Ježíš zavrávoral, jako
by na nˇeho pˇrišla mdloba. Když vešli do zahrady, zamíˇrili uˇcedníci
spˇešnˇe k místu, kde obvykle sedávali, aby si Mistr mohl odpoˇcinout.
Každý krok jej stál mnoho sil a pˇremáhání. Hlasitˇe si povzdechl,
jako by klesal pod tíhou strašlivého bˇremena. Dvakrát ho museli
podepˇrít, jinak by se byl zhroutil na zem.
Kromˇe tˇrí uˇcedník˚u nechal Kristus všechny ostatní u vchodu do
zahrady a poprosil je, aby se za sebe i za nˇeho modlili. S Petrem,
Jakubem a Janem potom odešel do ústraní. Tito tˇri uˇcedníci byli
545
