Poslední veˇceˇre
527
obˇradu m˚užeme navázat živé spojení s Kristem, a tím i s Otcem.
Památka veˇceˇre zvláštním zp˚usobem spojuje slabé lidské bytosti s
Bohem.
Pˇrijímáním chleba a vína, které symbolizují Kristovo ukˇrižo-
vané tˇelo a jeho prolitou krev, se v duchu úˇcastníme veˇceˇre v horní
místnosti. Jako bychom procházeli zahradou posvˇecenou utrpením
Spasitele, který na sebe vzal hˇríchy svˇeta. Stáváme se svˇedky boje,
který nám pˇrinesl smíˇrení s Bohem. Vidíme pˇred sebou ukˇrižovaného
Krista.
Pˇri pohledu na ukˇrižovaného Vykupitele lépe chápeme velikost
a význam obˇeti, kterou pro nás Majestát nebes podstoupil. Plán
spasení se nám ukazuje v celé své slávˇe a rozjímání nad kˇrížem v
nás probouzí posvátnou úctu. Z celé své duše chválíme Beránka
a Boha, nebot’ naše mysl je plná výjev˚u z Golgoty a pro pýchu a
sobectví v ní již není místo.
Úvahy o Spasitelovˇe nekoneˇcné lásce ˇclovˇeka povznášejí, oˇciš-
t’ují a mˇení. Stává se svˇetlem svˇeta a do jisté míry Ježíšovu tajuplnou
lásku odráží. ˇCím více se Kristovým kˇrížem zabýváme, tím více
se ztotožˇnujeme se slovy apoštola: “Já však se zanic nechci chlubit
niˇcím, leˇc kˇrížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svˇet
ukˇrižován a já pro svˇet.”
Galatským 6,14
.
[424]
