Ježíšovo dˇetství
49
tosti. Písmo bylo do znaˇcné míry vytlaˇceno tradicí. Pravá výchova
mˇela vést mladé lidi k tomu, aby hledali Boha, “zda by se ho snad
[41]
nˇejakým zp˚usobem mohli dopátrat a tak jej nalézt”.
Skutky 17,27
.
Židovští uˇcitelé se však soustˇredili pˇredevším na obˇrady. Zatˇežo-
vali své žáky zbyteˇcnostmi, které pro nebe nemají žádný význam.
Osobní zkušenost s Božím slovem nemˇela v tehdejším vzdˇelávacím
systému žádné místo. Žáci byli zahlceni množstvím nepodstatných
informací a nemˇeli klid ani ˇcas na osobní spoleˇcenství s Bohem.
Neslyšeli Boží hlas, který promlouval k jejich srdci. Na své cestˇe
za poznáním míjeli Zdroj moudrosti. Židé zapomínali na pravou
podstatu bohoslužby i na zásady Božího zákona. Tak se vzdˇelání, na
kterém si tolik zakládali, stalo vlastnˇe nejvˇetší pˇrekážkou skuteˇcného
rozvoje. Rabínská škola ubíjela schopnosti žák˚u, ochromovala jejich
mysl a zužovala jim obzor.
Výchova
Ježíš nezískal vzdˇelání v židovských školách. Jeho prvním uˇcite-
lem na zemi byla matka. Z jejích úst a z prorockých spis˚u poznával
nebeské vˇeci. Na jejím klínˇe se dozvˇedˇel to, co kdysi sám vzkázal
Izraeli po Mojžíšovi. Ani v dobˇe dospívání nenavštˇevoval rabínské
školy. Nepotˇreboval je, jeho uˇcitelem byl B˚uh.
Otázka vznesená v pr ˚ubˇehu Spasitelova p˚usobení na zemi: “Jak
to pˇrijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neuˇcil?” (
Jan
7,15
)
neznamená, že by Ježíš neumˇel ˇcíst, ale jen to, že nemˇel rabín-
ské vzdˇelání. Uˇcil se stejnˇe, jako se m˚užeme uˇcit i my. Jeho d˚ukladná
znalost Písma ukazuje, jak peˇclivˇe se už v dˇetství vˇenoval studiu Bo-
žího slova. Otevírala se mu celá knihovna Božího stvoˇrení. Kristus,
který všechno stvoˇril, se nyní uˇcil o tom, ˇcím se jeho ruka zapsala
na zemi, na obloze i v moˇri. Oproštˇen od svˇetských zájm˚u nabýval
hlubokého poznání zkoumáním pˇrírody. Vˇenoval se studiu života
rostlin, živoˇcich˚u i lidí. Od útlého vˇeku sledoval jeden cíl — žít pro
druhé. Inspiraci nacházel v pˇrírodˇe. Když pozoroval život rostlin a
živoˇcich˚u, napadaly ho nové myšlenky. Neustále se snažil použít to,
co vidˇel, k objasnˇení a pˇriblížení Božího slova. Podobenství, jejichž
prostˇrednictvím tak rád pˇredstavoval lidem pravdu, svˇedˇcí o tom,
jak silnˇe se nechával ovlivnit pˇrírodou a jak dokázal ˇcerpat duchovní
nauˇcení z každodenního života.
