Poslední veˇceˇre
525
níž se všichni, kdo jej pˇrijímají, stávají Božími dˇetmi a Kristovými
spoludˇedici. Podle smlouvy se jim mˇelo dostat všech požehnání v
životˇe na zemi i na vˇeˇcnosti. Smlouva mˇela být zpeˇcetˇena Kristovou
krví. Veˇceˇre Pánˇe mˇela uˇcedník˚um pˇripomínat nekoneˇcnou obˇet’,
[422]
kterou pro každého z nich a pro celé padlé lidstvo Kristus pˇrinesl.
Veˇceˇre Pánˇe by však nemˇela být smuteˇcní slavností. To není je-
jím posláním. Uˇcedníci se neshromažd’ují u stolu Pánˇe proto, aby si
pˇripomínali své nedostatky a hoˇrekovali nad nimi. Nemají se obšírnˇe
zabývat náboženskou zkušeností, kterou v minulosti prožili, at’ již
byla povznášející nebo skliˇcující. Nemají si pˇripomínat vzájemné
neshody. To vše je souˇcástí pˇrípravného obˇradu. Zpytování vlast-
ního nitra, vyznání hˇríchu a urovnání spor˚u má každé veˇceˇri Pánˇe
pˇredcházet. Potom je ˇcas na setkání s Kristem. Uˇcedníci nemají
stát ve stínu kˇríže, ale v jeho spásném svˇetle. Mají otevˇrít svá srdce
záˇrivým paprsk˚um Slunce spravedlnosti. Potom oˇcištˇeni Kristovou
krví mohou vnímat jeho neviditelnou pˇrítomnost a slyšet jeho slova:
“
Pokoj vám zanechávám, sv˚uj pokoj vám dávám; ne jako dává svˇet,
já vám dávám.”
Jan 14,27
.
Kristus nám ˇríká: Když pˇremýšlíš o své hˇríšnosti, nezapomeˇn,
že jsem za tebe zemˇrel. Když tˇe utlaˇcují a pronásledují, když trpíš
pro mé jméno a pro evangelium, vzpomeˇn si na moji lásku, vždyt’
jsem za tebe dal sv˚uj život. Když klesáš pod tíhou svých povinností
a tv˚uj údˇel se ti zdá být neúnosný, pamatuj, že jsem pro tebe trpˇel
na kˇríži a snášel pohanu. Když tˇe pˇremáhá strach z tˇežké zkoušky,
uvˇedom si, že tv˚uj Vykupitel žije a pˇrimlouvá se za tebe.
Obˇrad veˇceˇre Pánˇe ukazuje na druhý Krist ˚uv pˇríchod. Jeho smys-
lem bylo udržovat tuto nadˇeji v myslích uˇcedník˚u stále živou. Vždy,
když se sešli, aby si pˇripomnˇeli jeho smrt, vyprávˇeli si, jak “vzal ka-
lich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: ‘Pijte z nˇeho všichni. Nebot’
toto jest má krev, která zpeˇcet’uje smlouvu a prolévá se za mnohé na
odpuštˇení hˇrích˚u. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné
révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království
svého Otce.’”
Matouš 26,27-29
.
V dobˇe utrpení a soužení nacházeli
uˇcedníci útˇechu v nadˇeji na návrat svého Pána. Myšlenka “Kdykoli
tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvˇestujete smrt Pánˇe, dokud
on nepˇrijde,” pro nˇe mˇela nesmírnou cenu (
1.
Korintským 11,26
).
Na to nesmíme nikdy zapomínat. Ježíšovu lásku a její podma-
nivou moc bychom mˇeli mít stále v živé pamˇeti. Kristus ustanovil
