Pˇríklad pokory
517
máte pravdu: Skuteˇcnˇe jsem.” Právˇe jeho nekoneˇcná vznešenost
[416]
dodávala vykonané službˇe p˚uvab a smysl. Kristus, nejvyvýšenˇejší ze
všech, se sklonil k ponižující službˇe. Nechtˇel, aby jeho lid podlehl
sobectví, které je lidskému srdci tak vlastní, a proto nám sám dal
pˇríklad pokory. Nenechal tuto významnou záležitost na ˇclovˇeku.
Považoval ji za tak d˚uležitou, že on, který je roven Bohu, vzal na sebe
roli služebníka. Uˇcedníci se pˇreli o nejvyšší postavení, a Kristus,
kterého nazývali svým Pánem, Kristus, pˇred nímž se sklání celý
vesmír a jemuž s radostí slouží andˇelé, poklekl a umýval jim nohy.
Umyl je i svému zrádci.
Svým životem i uˇcením Kristus naprosto jasnˇe ukázal, co zna-
mená nesobecká služba, která má sv˚uj p˚uvod v Bohu. B˚uh nežije
sám pro sebe. Stvoˇril svˇet a všechno udržuje v chodu. Bez pˇrestání
slouží druhým. “On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšt’
posílá na spravedlivé i nespravedlivé.”
Matouš 5,45
.
B˚uh povˇeˇril
svého Syna, aby tuto dokonalou službu ztˇelesnil. Ježíš mˇel stanout
v ˇcele lidstva, aby vlastním pˇríkladem ukázal, co znamená sloužit.
Celý sv˚uj život podˇrídil zákonu služby. Sloužil a pomáhal všem. Žil
Božím zákonem a názornˇe nám ukázal, co znamená poslušnost.
Ježíš se stále znovu a znovu snažil, aby si uˇcedníci tuto zásadu
osvojili. Když ho Jakub a Jan požádali o pˇrední postavení, ˇrekl: “Kdo
se mezi vámi chce stát velkým, bud’ vaším služebníkem.”
Matouš
20,26
.
V mém království není pro výsadní postavení a nadˇrazenost
místo. Jedinou velikostí je velikost pokory. Jediným rozdílem je
míra odevzdanosti službˇe druhým.
Kristus umyl uˇcedník˚um nohy a ˇrekl: “Dal jsem vám pˇríklad,
abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.”
Jan 13,15
.
Spasitel tím
nenabádal jen ke zdvoˇrilosti. Mˇel na mysli nˇeco víc než pouhé
smytí prachu z nohou host ˚u. Ustanovoval náboženský obˇrad. Jeho
ˇcin promˇenil ponižující úsluhu v posvˇecený úkon. Uˇcedníci si jeho
zachováváním mˇeli navždy pˇripomínat Ježíšovo pouˇcení o pokoˇre a
službˇe.
Kristus ustanovil tento obˇrad jako pˇrípravu pro svatý úkon. ˇClo-
vˇek nem˚uže vstoupit do spoleˇcenství s Ježíšem, pokud je jeho srdce
plné pýchy, svár ˚u a touhy po vlastním vyvýšení. Nejsme pˇripraveni
pˇrijímat Kristovo tˇelo a krev. Spasitel proto rozhodl, abychom si
nejprve pˇripomínali jeho pokoru.
