Page 459 - Touha věků (2000)

Vjezd do Jeruzaléma
455
jak jedí mrtvá tˇela svých potomk˚u, rodiˇce a dˇeti, jak mezi sebou
bojují o poslední kousek jídla; nepˇrekonatelný hlad potlaˇcil všechny
jejich pˇrirozené city. Vidˇel, že Židé se odmítnou podrobit nepˇrátelské
armádˇe se stejnou tvrdošíjností, s jakou odmítli jeho spasení. Hledˇel
na Golgotu posetou kˇríži, kde bude i on zanedlouho umírat. Vidˇel
ubohé obyvatele mˇesta muˇcené na skˇripci a na kˇríži. Pˇred oˇcima se
mu vynoˇrily zniˇcené paláce a chrám v troskách. Z jeho zdí nez˚ustane
kámen na kameni. Mˇesto bude rozorané jako pole. Není divu, že
[366]
Spasitel pˇri této strašlivé pˇredstavˇe zaplakal.
Jeruzalém byl jeho dítˇetem, a stejnˇe jako milující otec pláˇce
nad vzpurným synem, plakal i Ježíš nad svým milovaným mˇestem.
Cožpak se tˇe mohu zˇríci? Dívat se na tvoji zkázu? Musím tˇe nechat
naplnit ˇcíši tvých nepravostí? Jeden jediný ˇclovˇek má takovou cenu,
že celé svˇety ve srovnání s ním jsou bezvýznamné, a zde se ˇrítil do
záhuby celý národ. Již brzy zapadne slunce a s ním skonˇcí i doba
milosti pro Jeruzalém. Když pr ˚uvod stál na svahu Olivové hory, mˇel
Jeruzalém ještˇe možnost ˇcinit pokání, dosud nebylo pozdˇe. Andˇel
milosrdenství se právˇe chystal sestoupit z tr˚unu, aby dal pr˚uchod
spravedlnosti a neodkladnému soudu. Kristovo srdce plné lásky se za
Jeruzalém stále ještˇe pˇrimlouvalo. Prosilo za mˇesto, které odmítalo
jeho milosrdenství, pohrdalo jeho láskou a bylo pˇripravené Spasitele
zabít.
Jeruzalém se ještˇe mohl zaˇcít kát, ještˇe nebylo pozdˇe. Na chrám,
vˇež i ozdobnou vˇežiˇcku dopadaly poslední paprsky zapadajícího
slunce. Neobrátí snad nˇejaký dobrý andˇel mˇesto ke Spasitelovˇe lásce
a nezachrání je tak pˇred zniˇcením? Pˇrekrásné a hˇríšné mˇesto, které
kamenovalo proroky, zavrhlo Božího Syna a pro svoji zatvrzelost
upadlo do otroctví, prožívalo poslední chvíle dne Boží milosti.
Boží Duch však k Jeruzalému znovu promluvil. Dˇríve než skon-
ˇcil den, dostal další d˚ukazy o Kristu. Hlas svˇedectví znˇel jako odezva
na prorocké volání z minulých dob. Kdyby Jeruzalém uposlechl jeho
výzvu a pˇrijal Spasitele, který vstupoval do jeho bran, mohl být
zachránˇen.
Do mˇesta se donesly zprávy o tom, že Ježíš se s velkým pr ˚uvo-
dem lidí blíží k mˇestu. Pˇrední muži byli znepokojeni. Nemˇeli pro
Božího Syna laskavé slovo na uvítanou. Vyšli mu vstˇríc a doufali,
že se jim podaˇrí zástup rozehnat. Když se pr ˚uvod chystal sestoupit z
Olivové hory, zastoupili mu cestu. Vyptávali se na pˇríˇcinu hluˇcného