450
Touha vˇek˚u
mˇel na nˇem podle proroctví pˇrijet do svého království. Sotva Ježíš
usedl na oslátko, ozvalo se vítˇezoslavné volání. Lidé jej vítali jako
Mesiáše, svého krále. Ježíš jejich pocty, které dˇríve vždy odmítal,
[362]
pˇrijal. Pro uˇcedníky to byl d˚ukaz, že se jejich radostné oˇcekávání
naplní a že uvidí Ježíše na tr˚unˇe. Dav byl pˇresvˇedˇcen, že nadchází
hodina jeho osvobození. Pˇredstavovali si, jak Izrael vyžene z Jeruza-
léma ˇrímské vojáky a stane se zase svobodným národem. Všichni
pˇrekypovali štˇestím a nadšením. Jeden druhého pˇredhánˇeli v tom,
kdo prokáže Ježíši vˇetší poctu. Nemohli jej vítat s žádnou okázalou
slávou a leskem, ale klanˇeli se mu z celého srdce a s radostí. Nemohli
mu pˇrinést drahé dary, ale prostírali mu na cestu svá roucha jako ko-
berec a zdobili ji zelenými olivovými a palmovými vˇetvemi. Nemˇeli
královské vlajky, které by nesli v ˇcele vítˇezoslavného pr˚uvodu, ale
naˇrezali palmové vˇetve jako pˇrírodní symbol vítˇezství, mávali jimi a
hlasitˇe volali hosana.
K zástupu se stále pˇridávali další lidé, kteˇrí se o Ježíšovˇe pˇrí-
chodu dozvˇedˇeli. Mnozí pˇricházeli a ptali se: “Kdo je to? Co zna-
mená ten rozruch?” Všichni již o Ježíši slyšeli a ˇcekali, že pˇrijde do
Jeruzaléma. Vˇedˇeli však, že až dosud veškeré snahy dosadit jej na
tr ˚un odmítal. Byli proto velmi pˇrekvapení, když se dozvˇedˇeli, že je
to skuteˇcnˇe on. Prohlašoval pˇrece, že jeho království není z tohoto
svˇeta. Zajímalo je, co jej pˇrimˇelo ke zmˇenˇe postoje.
Jejich otázky umlˇcel vítˇezoslavný jásot. Nadšený zástup mu
stále znovu a znovu provolával slávu. Z dálky se k nˇemu pˇridávali
další lidé a z okolních kopc˚u i údolí se odrážela ozvˇena. K pr ˚uvodu
se pˇripojily i davy z Jeruzaléma. Tisíce lidí, kteˇrí tam pˇrišli slavit
Velikonoce, vyšli pˇrivítat Ježíše. Mávali mu palmovými vˇetvemi a
zpívali mu na pozdrav duchovní píseˇn. V chrámu se rozeznˇely trubky.
Knˇeží svolávali lid k veˇcerní bohoslužbˇe. Jen málokdo jim však
vˇenoval pozornost. Pˇrední muži vydˇešenˇe šeptali jeden druhému:
“
Celý svˇet se dal za ním.”(
Jan 12,19
)
Za svého života na zemi Ježíš nikdy pˇredtím takové oslavy nepˇri-
pustil. Pˇresnˇe vˇedˇel, jaké by to mˇelo následky. Pˇrivedlo by jej to na
kˇríž. Mˇel však v úmyslu pˇredstavit se veˇrejnˇe jako Vykupitel. Chtˇel
obrátit pozornost lidí k obˇeti, která mˇela korunovat jeho poslání v
hˇríšném svˇetˇe. Židé se scházeli v Jeruzalémˇe k oslavˇe velikonoˇc-
ních svátk˚u a Ježíš, skuteˇcný Boží Beránek, dobrovolnˇe pˇricházel
a vydával sám sebe jako obˇet’. Jeho smrt za hˇríchy svˇeta se mˇela
