Hostina v Šimonovˇe domˇe
447
lásku a oddanost. Zastydˇel se. Uvˇedomil si, že Kristus jej nesmírnˇe
pˇrevyšuje.
Spasitel pokraˇcoval: “Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na
nohy jsi mi nepodal,” Marie však z lásky skropila mé nohy slzami
pokání a otˇrela je svými vlasy. “Nepolíbil jsi mne,” ale žena, kterou
pohrdáš, “od té chvíle, co jsem vešel, nepˇrestala líbat mé nohy”.
Lukáš 7,44.45
.
Kristus Šimonovi pˇripomnˇel pˇríležitosti, kdy mu
mohl projevit svoji lásku a ukázat, jak si váží toho, co pro nˇeho
Spasitel vykonal. Ježíš jasnˇe, ale taktnˇe sdˇelil uˇcedník˚um, že jej
mrzí, když mu jeho dˇeti nevyjádˇrí vdˇeˇcnost ani slovy, ani tím, že by
pro nˇeho z lásky nˇeco udˇelaly.
Spasitel znal pohnutky, které vedly Marii k jejímu ˇcinu, a vˇedˇel
i to, co se skrývalo za Šimonovými slovy. ˇRekl mu: “Pohled’ na tu
ženu!” Je to hˇríšnice. “Její mnohé hˇríchy jsou jí odpuštˇeny, protože
projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.”
Lukáš
7,44.47
.
Šimon˚uv chladný a lhostejný pˇrístup ke Spasiteli svˇedˇcil o tom,
jak málo si vážil milosti, kterou od Spasitele dostal. Myslel si, že
Ježíše poctí, když jej pozve do svého domu. Nyní však zaˇcal vidˇet
sám sebe v pravém svˇetle. Myslel si, že má svého hosta dobˇre
pˇreˇcteného, a ve skuteˇcnosti host prohlédl jeho. Šimon pochopil,
že Kristus jej zná naprosto dokonale. Jeho náboženství bylo jen
pláštíkem, kterým pˇrikrýval své pokrytectví. Pohrdal Ježíšovým
slitováním a láskou. Neuznával jej jako Božího zástupce. Marii byly
její hˇríchy odpuštˇeny, jemu však ne. Pˇrísnou spravedlností zákona,
podle kterého chtˇel soudit ženu, odsoudil sám sebe.
Šimon byl dojat Ježíšovou laskavostí. Spasitel mu nic nevytkl
veˇrejnˇe pˇred ostatními hosty. Nejednal s ním tak, jak Šimon chtˇel,
aby jednal s Marií. Šimon vidˇel, že Ježíš netouží po tom, aby všichni
vˇedˇeli o jeho vinˇe, ale že se jej snaží pˇresvˇedˇcit o pravdˇe a svou
laskavostí a soucitem chce obmˇekˇcit jeho srdce. Pˇrísné odsouzení
by jen povzbudilo Šimonovu zatvrzelost a bránilo mu v pokání.
Trpˇelivé napomínání jej však pˇresvˇedˇcilo o jeho hˇríšnosti. Pochopil,
jak mnoho svému Pánu dluží. Jeho pýcha byla pokoˇrena, Šimon
ˇcinil pokání a z nadutého farizea se stal skromný a obˇetavý uˇcedník.
