Svˇetlo svˇeta a slepota farize˚u
379
slýcháno, že by nˇekdo otevˇrel oˇci slepého od narození. Kdyby tento
ˇclovˇek nebyl od Boha, nemohl by nic takového uˇcinit.”
Jan 9,30-33
.
Muž odpovˇedˇel farize˚um stejným zp˚usobem, jakým mluvili oni.
Jeho úvahy se nedaly popˇrít. Farizeové byli zaskoˇceni. Jeho jasná
a rozhodná odpovˇed’ jim vzala dech. Chvíli bylo ticho. Potom se
rozmrzelí knˇeží a rabíni zahalili do svých rouch, jako by se báli, že
se stykem s ním nakazí. Setˇrásli si prach z nohou a zaˇcali mu spílat a
odsuzovat jej. “Celý ses narodil v hˇríchu, a nás chceš pouˇcovat?”(
Jan
9,34
)
ˇrekli a vyhnali ho.
Ježíš slyšel, co se stalo. Vyhledal mladého muže a zeptal se ho:
“
Vˇeˇríš v Syna ˇclovˇeka?”(
Jan 9,35
)
[304]
Uzdravený slepý poprvé hledˇel do tváˇre svého Lékaˇre. Pˇred
radou vidˇel ztrápené a rozpaˇcité rodiˇce a zamraˇcené rabíny. Nyní
jeho zrak spoˇcinul na laskavé a pokojné tváˇri Ježíše. Mladík ho již na
vlastní nebezpeˇcí vyznal jako pˇredstavitele Boží moci a ted’ dostal
ještˇe vˇetší zjevení.
Na Spasitelovu otázku: “Vˇeˇríš v Syna ˇclovˇeka?” odpovˇedˇel: “A
kdo je to, pane, abych v nˇeho uvˇeˇril?” Ježíš ˇrekl: “Vidíš ho; je to ten,
kdo s tebou mluví.”
Jan 9,36.37
.
Muž se s úctou vrhl k Spasitelovým
nohám. Nejenže vidˇel vˇeci kolem sebe, ale otevˇrel se mu i duchovní
zrak. Zjevil se mu Kristus a on jej pˇrijal jako Bohem Poslaného.
Nedaleko od nich se shromáždila skupina farize˚u. Pˇri pohledu
na nˇe si Ježíš uvˇedomil, s jak r˚uzným ohlasem se jeho slova a ˇciny
vždy setkávaly. ˇRekl: “Pˇrišel jsem na tento svˇet k soudu: aby ti,
kdo nevidí, vidˇeli, a ti, kdo vidí, byli slepí.”
Jan 9,39
.
Kristus pˇrišel
otevˇrít oˇci slepým a dát svˇetlo tˇem, kdo žili ve tmˇe. Prohlásil, že je
svˇetlem svˇeta, a zázrak, který právˇe vykonal, potvrzoval jeho poslání.
Lidem, kteˇrí se stali svˇedky Spasitelova prvního pˇríchodu, byla jeho
pˇrítomnost zjevena v takové míˇre, jakou svˇet dosud nezažil. Mˇeli
možnost poznat Boha mnohem dokonaleji než kdokoli pˇred nimi.
Toto zjevení však s sebou pˇrinášelo i soud. Byla to zkouška lidské
povahy, rozhodovalo se o jejich dalším osudu.
Projev Boží moci, který slepému otevˇrel oˇci i duchovní zrak, pˇri-
vedl farizeje do ještˇe vˇetší temnoty. Nˇekteˇrí pˇrítomní pochopili, že se
Ježíšova slova vztahují na nˇe a ptali se: “Jsme snad i my slepí?” Ježíš
jim odpovˇedˇel: “Kdybyste byli slepí, hˇrích byste nemˇeli.” Kdyby
vám B˚uh neumožnil vidˇet pravdu, byli byste ve své nevˇedomosti
bez viny. “Vy však ˇríkáte: Vidíme.” Myslíte si, že vidíte, a odmítáte
