34
Touha vˇek˚u
Betlémská událost je vˇeˇcným zdrojem úvah. Je v ní skryta
“
hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vˇedˇení”.
ˇRíman˚um
11,33
.
Obdivujeme Spasitelovu obˇet’. Vždyt’ vymˇenil nebeský tr ˚un
za jesle a spoleˇcnost oddaných andˇel ˚u za zvíˇrata v chlévˇe. Jeho
postoj je výtkou lidské pýše a nadutosti. A to vše byl jen poˇcátek
jeho ponížení. Pro Božího Syna by bylo témˇeˇr nekoneˇcnˇe pokoˇrující
už to, kdyby byl na sebe vzal lidskou podobu v dobˇe, kdy byl Adam
ještˇe v ráji a bez hˇríchu. Ježíš však pˇrijal lidství oslabené ˇctyˇri tisíce
let trvajícím p˚usobením hˇríchu. Stejnˇe jako každý Adam˚uv potomek
nesl i Kristus následky p˚usobení zákona dˇediˇcnosti. O jaké následky
šlo, nám ukazuje život jeho pozemských pˇredk˚u. S takovým dˇedic-
tvím tedy pˇrišel na svˇet, aby zakusil stejné bolesti a stejná pokušení
jako my, a aby nám ukázal, že lze žít bez hˇríchu.
[28]
Satan nenávidˇel Krista pro jeho postavení už v nebi. Když byl
sesazen, jeho nenávist ještˇe vzrostla. Nenávidˇel Božího Syna, který
sám sebe obˇetoval pro záchranu hˇríšného lidstva. B˚uh dovolil svému
Synu, aby se narodil jako slabé a bezbranné dítˇe do svˇeta, ve kterém
satan vyhlásil svoji vládu. Dovolil mu žít životem lidí se všemi jeho
úskalími, bojovat boj, který ˇclovˇek svádí s nebezpeˇcím prohry a
vˇeˇcného zahynutí.
Každý otec na zemi miluje svého syna. Dívá se do jeho tváˇre
a chvˇeje se pˇri pomyšlení na nebezpeˇcí, jaká ho v životˇe mohou
potkat. Chtˇel by ho ochránit pˇred satanovou mocí, pˇred pokušením
a bojem. B˚uh — k údivu nebe i zemˇe — poslal svého jediného Syna
vybojovat ten nejtˇežší a nejnebezpeˇcnˇejší boj, aby naše dˇeti mohly s
jistotou jít po cestˇe života. “V tom je láska.”
1.
Jan˚uv 4,10
)
Divte se,
nebesa, žasni, zemˇe!
[29]
