364
Touha vˇek˚u
na hoˇre Sijónu a v Jeruzalémˇe pˇred svými staršími v slávˇe”; který
“
panovat bude od moˇre až k moˇri, od ˇReky do dálav zemˇe”
Izajáš
24,23
;
Žalm 72,8
.
Potom s pohrdáním srovnávali tuto slávu s po-
korným a skromným Ježíšem. Všechna slova proroctví pˇrekrucovali
tak, aby potvrdili své mylné pˇredstavy. Kdyby lidé sami upˇrímnˇe
studovali Boží slovo, nikdo by je nemohl svést. Šedesátá první kapi-
tola Izajášova proroctví svˇedˇcí o tom, že Kristus bude konat právˇe
to, co konal. Padesátá tˇretí kapitola hovoˇrí o tom, že bude trpˇet a
svˇet jej zavrhne. Padesátá devátá popisuje povahu knˇeží a rabín˚u.
B˚uh nenutí lidi, aby se vzdali své nevˇery. Mají pˇred sebou svˇetlo
i tmu, pravdu i lež. Sami se musí rozhodnout, co pˇrijmou. Svým
rozumem jsou schopni rozlišit, co je správné a co špatné. B˚uh ne-
chce, aby se rozhodovali z náhlých popud˚u, ale na základˇe d˚ukaz˚u
a peˇclivého srovnání výrok˚u Písma. Kdyby Židé zapomnˇeli na své
pˇredsudky a porovnali napsaná proroctví s Ježíšovým životem, zjis-
tili by, že se tato proroctví v jeho životˇe a službˇe cele napl ˇnují.
Mnozí lidé se v dnešní dobˇe nechávají oklamat stejnˇe jako tehdy
Židé. Náboženští uˇcitelé ˇctou Bibli ve svˇetle vlastních pˇredstav
a tradic. Lidé sami Písmo nezkoumají a nepˇremýšlejí o tom, co
je pravda. Rozhodnutí nechávají na svých v˚udcích a plnˇe se na nˇe
spoléhají. Kázání a zvˇestování Božího slova jsou prostˇredky, kterými
se má podle Boží v˚ule šíˇrit svˇetlo. Všechna lidská uˇcení však musíme
podrobit srovnání s Písmem. Každého, kdo s modlitbami zkoumá
Bibli a touží poznat pravdu, aby podle ní mohl žít, B˚uh osvítí a on
Písmu porozumí. “Kdo chce ˇcinit jeho v˚uli, pozná, zda je mé uˇcení
z Boha.”
Jan 7,17
.
[293]
Nikdo nikdy tak nemluvil
Stráž, kterou farizeové a veleknˇeží poslali, aby Ježíše zatkla, se
v poslední den slavnosti vrátila bez nˇeho. “Proˇc jste ho nepˇrivedli?”
ptali se zlostnˇe knˇeží a pˇrední muži. Stráž se vší vážností odpovˇedˇela:
“
Nikdo nikdy takto nemluvil!”
Jan 7,45.46
.
Kristova slova pohnula jejich zatvrzelým srdcem. Když hovoˇril
v chrámovém nádvoˇrí, stála stráž v jeho tˇesné blízkosti a ˇcekala
na slova, která by proti nˇemu mohla obrátit. Jeho projev je však
tak ohromil, že úplnˇe zapomnˇeli, proˇc pˇrišli. Zjevil se jim Kristus.
Vidˇeli to, co knˇeží a pˇrední muži vidˇet nechtˇeli — ˇclovˇeka, ze kterého
