344
Touha vˇek˚u
pozemské dˇedictví. B˚uh ˇrekl: “Proto se Lévimu nedostalo podílu
ani dˇedictví s jeho bratry.”
5.
Mojžíšova 10,9
.
I v Ježíšovˇe dobˇe byli
[278]
knˇeží a levité považováni za obzvlášt’ oddané služebníky chrámu, a
nemuseli každoroˇcnˇe pˇrispívat na jeho údržbu. Také proroci byli od
placení této danˇe osvobozeni. Od Ježíše však rabíni poplatek žádali.
Dávali tím najevo, že ho neuznávají jako proroka, ani jako uˇcitele.
Jednali s ním jako s každým jiným obyˇcejným ˇclovˇekem. Kdyby byl
Ježíš odmítl daˇn zaplatit, vykládali by to jako zradu v˚uˇci chrámu.
Kdyby byl zaplatil, potvrdil by, že ho právem zavrhují jako proroka.
Jen chvíli pˇredtím Petr vyznal své pˇresvˇedˇcení, že Ježíš je Boží
Syn. Nyní však promarnil pˇríležitost ukázat, kdo je jeho Mistr. Svou
odpovˇedí, že Ježíš daˇn zaplatí, ve skuteˇcnosti potvrdil falešnou pˇred-
stavu o Ježíši, kterou se farizeové a vedoucí pˇredstavitelé Žid˚u snažili
rozšíˇrit.
O chrámové dani
Když pˇrišel Petr dom˚u, Spasitel se ani slovem nezmínil o tom,
co se událo, ale zeptal se: “Co myslíš, Šimone, od koho vybírají
pozemští králové poplatky a danˇe? Od svých syn˚u nebo od cizích
lidí?” Petr odpovˇedˇel: “Od cizích.” Ježíš mu ˇrekl: “Synové jsou tedy
svobodni.”
Matouš 17,25.26
.
Od obˇcan˚u se vybírá daˇn na podporu
krále, ale pro vládcovy vlastní dˇeti tato povinnost neplatí. Stejnˇe tak
i Izrael, Boží lid, musel pˇrispívat na podporu bohoslužby. Na Ježíše,
Božího Syna, se však tento požadavek nevztahoval. Pokud byli knˇeží
a levité pro svoji službu v chrámu od poplatku osvobozeni, proˇc by
jej mˇel platit Ježíš? Vždyt’ chrám byl domem jeho Otce.
Kdyby Ježíš beze slova daˇn zaplatil, potvrdil by tím, že ji od
nˇeho vymáhají právem, a popˇrel by tak své božství. Spasitel sice
uznal za vhodné požadavku vyhovˇet, ale vyvrátil jeho oprávnˇenost.
Zp˚usob, jakým si opatˇril prostˇredky na zaplacení, je svˇedectvím o
jeho božství. Jasnˇe ukázal, že je jedno s Bohem a že nepodléhá
povinnostem bˇežného obˇcana.
Naˇrídil Petrovi: “Jdi k moˇri a hod’ udici; vytáhni rybu, která se
první chytí, otevˇri jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne
i za sebe.”
Matouš 17,27
.
Ježíš sice pˇrikryl své božství lidstvím, ale tímto zázrakem zje-
vil svoji slávu. Bylo zˇrejmé, že právˇe on prostˇrednictvím Davida
