47.
kapitola — Pod horou promˇenˇení
Ježíš strávil s uˇcedníky na hoˇre celou noc. Když vyšlo slunce,
sestoupili do údolí. Uˇcedníci kráˇceli vedle Mistra v tiché bázni,
ponoˇreni do svých myšlenek. Dokonce ani Petr nemˇel co ˇríci. Byli
by rádi z˚ustali na posvátném místˇe, kde se v záˇri nebeského svˇetla
zjevila sláva Božího Syna. ˇCekala je však práce. Museli pomoci
lidem, kteˇrí už Ježíše všude hledali.
Na úpatí hory se shromáždil veliký zástup. Pˇrišel tam s uˇcedníky,
kteˇrí s Ježíšem na hoˇre nebyli, ale vˇedˇeli, kam smˇeˇroval. Když se
Spasitel s Petrem, Jakubem a Janem blížili k davu, vyzval Ježíš své
tˇri uˇcedníky, aby o tom, co vidˇeli, mlˇceli. “Nikomu o tom vidˇení
neˇríkejte, dokud Syn ˇclovˇeka nebude vzkˇríšen z mrtvých.”
Matouš
17,9
.
Uˇcedníci mˇeli o zjevení pˇremýšlet, ne je zveˇrej ˇnovat. Kdyby je
byli svˇeˇrili zástupu, vyvolalo by to jen zbyteˇcný údiv a posmˇech.
Pˇred Kristovým vzkˇríšením by zjevení nepochopilo ani zbývajících
devˇet uˇcedník˚u. Dokonce i tˇri vyvolení uˇcedníci byli velmi nechá-
paví. Kristus jim odhalil nastávající události a oni se jeden druhého
ptali, co by mohlo vzkˇríšení znamenat. Ježíše však o vysvˇetlení
nepožádali. Jeho slova o budoucnosti je rmoutila, nechtˇeli jim vˇeˇrit,
a proto se ani nesnažili dozvˇedˇet se víc.
Jakmile lidé Ježíše zahlédli, bˇeželi mu vstˇríc a s radostí ho uctivˇe
zdravili. Spasitel si však okamžitˇe všiml jejich velkých rozpak˚u.
Uˇcedníci vypadali ustaranˇe. Prožili trpké zklamání a cítili se poní-
ženˇe.
Když ˇcekali na úpatí hory, pˇrivedl k nim jeden muž svého syna.
Prosil je, aby ho zbavili ducha nˇemoty, který jej trápil. Moc vyhánˇet
neˇcisté duchy dal Ježíš uˇcedník˚um v dobˇe, kdy je vysílal zvˇestovat
evangelium v Galileji. Tehdy v pevné víˇre vyšli a zlí duchové se jim
podˇrizovali. Tentokrát ve jménu Krista pˇrikázali neˇcistému duchu,
aby opustil svoji obˇet’, ale démon se jim jen vysmál dalším projevem
své moci. Uˇcedníci si porážku nedokázali vysvˇetlit. Uvˇedomovali
si, že takovým neúspˇechem pˇripravují sobˇe i svému Mistru potupu.
338
