Ve stínu kˇríže
333
Kristus poukazoval uˇcedník˚um nejen na souˇcasný život v chu-
dobˇe a ponížení, ale také na sv˚uj slavný návrat. Zd˚urazˇnoval, že Syn
ˇclovˇeka nepˇrijde s okázalostí pozemského vládce, ale ve slávˇe Boha
a nebeských zástup˚u. “A tehdy,” ˇrekl: “odplatí každému podle jeho
jednání.”
Matouš 16,27
.
Potom je povzbudil zaslíbením: “Amen,
pravím vám, že nˇekteˇrí z tˇech, kteˇrí tu stojí, neokusí smrti, dokud
nespatˇrí Syna ˇclovˇeka pˇricházejícího se svým královstvím.”
Matouš
16,28
.
Uˇcedníci však jeho slova nepochopili. Slibovaná sláva se jim
zdála být pˇríliš vzdálená. Vidˇeli jen to nejbližší — život v chudobˇe,
[268]
ponížení a utrpení. Mají se vzdát nadˇejí na Mesiášovo království?
Znamená to, že Krista na Davidovˇe tr ˚unˇe nikdy neuvidí? Cožpak mˇel
žít jako poslední tulák bez pˇrístˇreší, kterým lidé pohrdají, kterého
zavrhnou a odsoudí k smrti?
Srdce se jim svíralo žalem, vždyt’ svého Mistra milovali. Zdálo
se jim nepochopitelné, že Boží Syn by mˇel být vystaven tak krutému
ponížení, a pˇrepadaly je pochybnosti. Ptali se, proˇc by mˇel jít do
Jeruzaléma a vystavovat se nebezpeˇcí, které se podle jeho slov mˇelo
stát jeho údˇelem. Jak se mohl odevzdat takovému osudu a nechat je
v ještˇe vˇetší temnotˇe, než byli pˇredtím, než se jim zjevil?
Uˇcedníci se domnívali, že v Cesareji Filipovˇe a jejím okolí je
Kristus mimo dosah Herodovy a Kaifášovy moci. Nemusel se tam
obávat nenávisti Žid˚u ani moci ˇRíman˚u. Proˇc by tedy v tomto kraji,
daleko od farize˚u, nemohl pracovat? Proˇc se musí vydávat na smrt?
Má-li zemˇrít, co bude s jeho královstvím, které mˇelo být tak silné,
že by jej ani brány pekel nepˇremohly? Pro uˇcedníky to bylo velké
tajemství.
I tentokrát se s ním však vydali podél bˇrehu Galilejského jezera
k mˇestu, v nˇemž mˇely být pohˇrbeny všechny jejich nadˇeje. Neodva-
žovali se Kristu odporovat. Tiše a smutnˇe rozmlouvali o tom, co se
má stát. I pˇres své pochybnosti stále ještˇe doufali, že nˇejaká nepˇred-
vídaná událost zachrání jejich Pána pˇred smrtí, která ho podle všeho
ˇcekala. Takto se trápili, pochybovali, doufali a strachovali celých
šest dlouhých chmurných dní.
[269]
