Ve stínu kˇríže
331
Jeruzaléma a mnoho trpˇet od starších, veleknˇeží a zákoník˚u, být
zabit a tˇretího dne vzkˇríšen.”
Matouš 16,21
.
Uˇcedníci onˇemˇeli úžasem a smutnˇe poslouchali. Kristus pˇrece
souhlasil s Petrovým vyznáním, že je Božím Synem. Jeho slova o
utrpení a smrti se jim tedy zdála být nepochopitelná. Petr se neudržel.
Chytil Mistra, jako by jej chtˇel uchránit pˇred hrozící smrtí, a volal:
“
Bud’ toho uchránˇen, Pane, to se ti nem˚uže stát!”
Matouš 16,22
.
Petr miloval svého Pána, ale Ježíš ho za to, že jej chtˇel ochránit
pˇred utrpením, nepochválil. Petrova slova nemohla Ježíšovi v jeho
tˇežké situaci pomoci ani jej potˇešit. Nebyla v souladu s plánem
milosti, který B˚uh pˇripravil pro ztracený svˇet, ani s uˇcením o obˇeti,
které pˇrišel Kristus pˇredstavit na svém vlastním životˇe. Petr nechtˇel
vidˇet kˇríž v Kristovˇe díle. Jeho slova by v Kristových následovnících
vyvolávala úplnˇe opaˇcný dojem, než si Ježíš pˇrál, proto byl Spasitel
nucen vyˇrknout jednu z nejtvrdších výtek ve svém životˇe: “Jdi mi
z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z
Boha, ale z ˇclovˇeka!”
Matouš 16,23
.
Satan se snažil zmalomyslnˇet Ježíše a odvrátit jej od jeho po-
slání. Petr ve své slepé lásce ke Spasiteli vyslovil pokušení pˇresnˇe
podle plánu nepˇrítele. Nerozvážná slova vyšla z Petrových úst ze sa-
tanova podnˇetu. Již na poušti nabízel satan Ježíši vládu nad svˇetem.
Staˇcilo, aby se zˇrekl cesty ponížení a obˇeti. Nyní pokoušel stejným
zp˚usobem i Kristova uˇcedníka. Chtˇel, aby se Petr upjal k pozemské
slávˇe a nevidˇel kˇríž, k nˇemuž chtˇel Ježíš obrátit jeho pozornost. Pro-
stˇrednictvím Petra satan znovu pokoušel Krista. Spasitel však na to
nedbal, myslel na svého uˇcedníka. Satan se postavil mezi Petra a
jeho Mistra. Nechtˇel, aby se pˇredstava ponížení, které Spasitel pro
uˇcedníka podstoupí, dotkla jeho srdce. Kristova slova nebyla urˇcena
Petrovi, ale tomu, kdo jej chtˇel od Vykupitele odtrhnout. “Jdi mi z
cesty, satane!” Nestav se mezi mˇe a mého chybujícího služebníka.
Nech mˇe, abych mu tváˇrí v tváˇr mohl zjevit tajemství své lásky.
Pro Petra to bylo tvrdé ponauˇcení. Jen stˇeží chápal, že Kristova
životní cesta na zemi vede smrtelnou úzkostí a ponížením. Dˇesil se
spoleˇcenství s Pánem, kterého ˇceká utrpení. V tˇežké chvíli zkoušky
mˇel poznat, jaké z nˇeho plyne požehnání. Dlouho poté, když už jeho
[267]
ˇcinnost pod tíhou let ochabovala a ubývaly mu síly, napsal: “Moji
milovaní, nebud’te zmateni výhní zkoušky, která na vás pˇrišla, jako
by se s vámi dˇelo nˇeco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl
