Návrat uˇcedník˚u
285
práce pro dobro lidí a byli duševnˇe i tˇelesnˇe vyˇcerpaní. Museli si
[229]
odpoˇcinout.
Když uˇcedníci vidˇeli zdárný výsledek své práce, hrozilo jim ne-
bezpeˇcí, že si budou pˇrivlast ˇnovat zásluhy a zmocní se jich duchovní
pýcha. Snadno mohli podlehnout satanovým pokušením. ˇCekalo je
významné dílo a oni si mˇeli pˇredevším uvˇedomit, že jejich síla je
jedinˇe v Bohu. Stejnˇe jako Mojžíš na Sínajské poušti, David v jud-
ských horách a Elijáš u potoka Karit potˇrebovali i uˇcedníci pˇrerušit
svoji práci, být s Kristem, naslouchat hlasu pˇrírody i svého srdce.
V dobˇe, kdy byli uˇcedníci na misijní cestˇe, navštˇevoval Ježíš
další vesnice a mˇesta a zvˇestoval evangelium o království. Tehdy se
k nˇemu donesly zprávy o smrti Jana Kˇrtitele. Tato událost mu živˇe
pˇripomnˇela konec, ke kterému spˇel i on. Zaˇcínaly se kolem nˇeho
stahovat temné stíny. Knˇeží a rabíni mu usilovali o život. Na každém
kroku ho sledovali špehové a spiknutí proti nˇemu stále pˇribývalo.
Herodes se dozvˇedˇel o kázání apoštol ˚u v Galileji a zaˇcal se o Ježíše
i jeho dílo zajímat. ˇRekl: “To je Jan Kˇrtitel, který vstal z mrtvých.”
Matouš 14,2
.
Chtˇel Ježíše vidˇet. Neustále se obával vzpoury, která
by jej mohla pˇripravit o tr˚un a zlomit moc ˇRíma nad židovským
národem. Nespokojenost lidu nar˚ustala a schylovalo se k povstání.
Bylo zˇrejmé, že Kristus už nebude moci v Galileji déle veˇrejnˇe
p˚usobit. ˇCas jeho utrpení se pˇriblížil a on chtˇel být chvíli v ústraní.
S hlubokým zármutkem pochovali Janovi uˇcedníci zohavené tˇelo
svého uˇcitele. “Pak šli a oznámili to Ježíšovi.”
Matouš 14,12
.
Janovi
uˇcedníci na Krista žárlili, protože se jim zdálo, že odvádí lidi od Jana.
Když farizeové Ježíše obvinili, že na slavnosti u Matouše stoloval s
publikány, byli na jejich stranˇe. Pochybovali o jeho božském poslání,
protože Kˇrtitele nevysvobodil. Nyní však byl jejich uˇcitel mrtvý a
oni ve svém velikém smutku zatoužili po útˇeše. Chtˇeli, aby je v
jejich další práci nˇekdo vedl, proto pˇrišli za Ježíšem a pˇripojili se k
nˇemu. I oni potˇrebovali chvíli klidu pro spoleˇcenství s Kristem.
Na severním okraji jezera, blízko Betsaidy, bylo osamˇelé místo
ve svˇeží jarní zeleni, které nabízelo Ježíšovi i uˇcedník˚um pˇríjemný
[230]
klid. Nasedli do ˇclunu a vypluli. Tam si mohli odpoˇcinout od rušných
cest a mˇestského shonu. Pˇríroda je uklidˇnovala. Mohli se radovat z
její krásy a nerušenˇe naslouchat Ježíšovým slov˚um. Hnˇevivé urážky
a obvinˇení zákoník˚u a farize˚u tam nedolehly. Chvíli se mohli tˇešit
ze vzácného spoleˇcenství se svým Pánem.
