Page 267 - Touha věků (2000)

35.
kapitola — Bouˇre
Skonˇcil jeden den Ježíšova rušného života. Na bˇrehu Galilej-
ského jezera vyprávˇel lidem svá první podobenství. Na pˇríkladech,
se kterými se v životˇe bˇežnˇe setkávali, jim vysvˇetlil podstatu svého
království i zp˚usob jeho nastolení. Své dílo pˇrirovnal k práci rozsé-
vaˇce a r˚ust svého království k r˚ustu hoˇrˇciˇcného zrna a k p˚usobení
kvasu v tˇestu. Koneˇcné oddˇelení spravedlivých od bezbožných vylí-
ˇcil v podobenstvích o plevelu a pšenici a o rybáˇrské síti. Nedozírný
význam svého uˇcení naznaˇcil vyprávˇením o ukrytém pokladu a dra-
hocenné perle. V podobenství o hospodáˇri ukázal uˇcedník˚um, jak si
mají poˇcínat jako jeho zástupci.
Ježíš celý den uˇcil a uzdravoval a zástupy se kolem nˇeho tísnily
dlouho do veˇcera. Den co den jim sloužil, sotva se pˇritom stihl najíst
a odpoˇcinout si. Zlomyslné výtky farize˚u a neustálé pˇrekrucování
jeho slov mu práci ještˇe více ztˇežovaly. Na sklonku dne byl už tak
unavený a vyˇcerpaný, že se rozhodl vyhledat nˇejaké osamˇelé místo
na druhém bˇrehu jezera a oddechnout si.
Východní bˇreh Galilejského jezera nebyl neobydlený, tu a tam
se rozprostírala menší mˇesta a vesnice. Ve srovnání se západním
bˇrehem to však byl pustý kraj. Žilo tam daleko více pohan˚u než Žid˚u
a styk s Galilejí byl velmi omezený. Ježíšovi se tam nabízelo ústraní,
jaké hledal. Vybídl uˇcedníky, aby šli s ním.
Když Spasitel opustil zástup, vzali jej uˇcedníci na lod’ a rychle
odrazili od bˇrehu. Neodpluli však sami. Na bˇrehu kotvily další
rybáˇrské ˇcluny. Ty se rychle zaplnily lidmi, kteˇrí pˇrišli za Ježíšem a
chtˇeli ho ještˇe vidˇet a slyšet.
Koneˇcnˇe se Spasiteli ulevilo, nikdo se na nˇeho netlaˇcil. Vyˇcer-
paný a vyhladovˇelý si lehl na zád’ lodi a brzy usnul. Byl tichý a
pˇríjemný veˇcer a jezero bylo klidné. Náhle se však obloha zatáhla a
z horských roklin na východním bˇrehu se zvedl silný vítr. Na jezeˇre
se strhla prudká bouˇre.
Slunce zapadlo a na rozbouˇrené jezero se snesla noˇcní tma.
Huˇcící vítr zvedal rozbˇesnˇené vlny a biˇcoval jimi do lodi. Hrozilo,
263