260
Touha vˇek˚u
poznání? On tˇe osvítí. Jsi ranˇený? On tˇe uzdraví. Pán, který “urˇcuje
poˇcet hvˇezd”, se sklání k lidem a “uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni
[209]
v srdci, jejich rány obvazuje”.
Žalm 147,4.3
.
Zve nás: “Pojd’te ke
mnˇe!” Pˇredložte Pánu všechny své starosti a trápení. On vám dá
sílu, abyste je unesli. Ukáže vám východisko ze zmatk˚u a tˇežkostí.
ˇCím slabší a bezmocnˇejší se cítíte, tím vˇetší sílu u nˇeho naleznete.
ˇCím tˇežší je vaše bˇremeno, tím pˇríjemnˇejší bude pro vás odpoˇcinek,
až je vložíte na nebeského Pomocníka. Kristus nabízí odpoˇcinutí za
urˇcitých podmínek. Tyto podmínky jsou však zcela jasné a každý
je schopen je splnit. Spasitel nám ˇríká, jak máme jeho odpoˇcinutí
hledat.
“
Vezmˇete na sebe mé jho,” ˇríká. Jho je pracovní výstrojí tažného
dobytka. Umožˇnuje mu sloužit a jedinˇe s jeho pomocí m˚uže dobytek
podávat dobrý výkon. Na tomto pˇríkladu Ježíš ukazuje, že jsme
povoláni ke službˇe do konce života. Máme na sebe vzít jeho jho, a
stát se tak jeho spolupracovníky.
Jhem, které zavazuje k službˇe, je Boží zákon. Zákon lásky zje-
vený v ráji, vyhlášený na Sínaji a novou smlouvou vepsaný do srdce
spojuje ˇclovˇeka s Boží v˚ulí. Kdybychom byli ponecháni sami sobˇe,
svým vlastním sklon˚um a své v˚uli, pˇrešli bychom na satanovu stranu
a zaˇcali bychom se mu podobat. Proto nás B˚uh omezuje svou svrcho-
vanou, ušlechtilou a povznášející v˚ulí. Chce, abychom mu trpˇelivˇe
a moudˇre sloužili. Kristus jako ˇclovˇek také nesl jho služby. ˇRekl:
“
Plnit, Bože m˚uj, tvou v˚uli je mým pˇráním, tv˚uj zákon mám ve svém
nitru.”
Žalm 40,9
. “
Nebot’ jsem sestoupil z nebe, ne abych ˇcinil v˚uli
svou, ale abych ˇcinil v˚uli toho, který mˇe poslal.”(
Jan 6,38
)
Láska
k Bohu, horlivost pro jeho slávu a láska k lidem pˇrivedla Ježíše na
zem, aby zde trpˇel a nakonec zemˇrel. Láska byla rozhodující silou v
celém jeho životˇe. Vyzývá nás, abychom se jí ˇrídili i my.
Mnozí lidé si pˇridˇelávají mnoho starostí, protože se chtˇejí vy-
rovnat svˇetu. Rozhodli se mu sloužit, nechali se vtáhnout do jeho
zmatku a pˇrizp˚usobili se jeho zvyklostem. Jejich povaha tím upadá
a život se pro nˇe stal únavným bˇremenem. Pro uspokojení vlastní
ctižádosti a svˇetských pˇrání znásil ˇnují své svˇedomí a ještˇe se zatˇežují
bˇremenem výˇcitek. Neustálé starosti vyˇcerpávají jejich životní síly.
B˚uh si pˇreje, aby toto zotroˇcující bˇremeno odložili. Vybízí je, aby na
sebe vzali jeho jho. ˇRíká: “Vždyt’ mé jho netlaˇcí a bˇremeno netíží.”.
Matouš 11,30
.
Nabádá je, aby nejprve hledali Boží království a jeho
