32.
kapitola — Setník
“
Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvˇeˇríte,”
Jan 4,48
.
ˇrekl Ježíš
královskému služebníkovi, který ho prosil o uzdravení svého syna.
Ježíše mrzelo, že jeho vlastní národ žádá vnˇejší znamení jeho me-
siášství. Znovu a znovu žasl nad jejich ned˚uvˇerou. Obdivoval však
víru setníka, který za ním pˇrišel. Ten o Spasitelovˇe moci nepochybo-
val. Dokonce ho ani nežádal, aby pˇrišel uˇcinit zázrak osobnˇe. Prosil:
“
ˇRekni jen slovo, a m˚uj sluha bude uzdraven.”
Matouš 8,8
.
Setník˚uv sluha ochrnul a umíral. Sluhové ˇRíman˚u byli otroci.
Jejich páni je kupovali a prodávali na tržištích. Ponižovali je a krutˇe s
nimi zacházeli. Setník byl však ke svému sluhovi laskavý a velmi si
pˇrál, aby se uzdravil. Vˇeˇril, že Ježíš mu m˚uže pomoci. Sám Spasitele
nikdy nevidˇel, ale to, co o nˇem slyšel, v nˇem probudilo víru. Tento
ˇRíman byl pˇresvˇedˇcen, že náboženství Žid˚u je i pˇres sv˚uj formalis-
mus lepší než jeho. Pˇrekonal pˇrehradu národnostních pˇredsudk˚u a
nenávisti, která oddˇelovala vládnoucí národ od podrobeného. Proje-
vil úctu k židovské bohoslužbˇe a k Žid˚um se choval laskavˇe jako k
Božímu lidu. Slyšel o Kristovˇe uˇcení a nalezl v nˇem to, co uspokojilo
jeho duchovní potˇreby. Celou svou duší pˇrijímal Spasitelova slova.
Sám se však k Ježíši neodvážil pˇriblížit. Obrátil se na židovské starší,
aby požádali o uzdravení jeho služebníka. Ti pˇrece velkého Uˇcitele
znali a setník si myslel, že budou vˇedˇet, jak získat jeho pˇrízeˇn.
Když Ježíš vstoupil do Kafarnaum, pˇrišli k nˇemu starší, ˇrekli mu
o setníkovi a “snažnˇe ho prosili: ‘Je hoden, abys mu to udˇelal; nebot’
miluje náš národ, i synagogu nám vystavˇel.’”
Lukáš 7,4.5
.
Ježíš se okamžitˇe vydal do setníkova domu. Mohl však jít jen
pomalu, protože se na nˇeho tlaˇcil zástup. Zpráva o tom, že je na
cestˇe, byla rychlejší. Setník se necítil být hoden setkání s Ježíšem, a
proto mu poslal vzkaz: “Pane, neobtˇežuj se; vždyt’ nejsem hoden,
abys vstoupil pod mou stˇrechu.”
Lukáš 7,6
.
Spasitel však pokraˇcoval
v cestˇe. Setník se nakonec odhodlal k nˇemu pˇriblížit a vzkaz doplnil:
“
Proto jsem se ani neodvážil k tobˇe pˇrijít. Ale dej rozkaz, a m˚uj sluha
bude zdráv. Vždyt’ i já podléhám rozkaz˚um a voják˚um rozkazuji;
248
