242
Touha vˇek˚u
znevažují Boha. Stávají se dˇetmi satana, který se jako první vzbouˇril
proti Božímu zákonu. Kdyby se dostali do nebe, znovu by tam
zasévali neshodu a vzpouru, a ohrožovali tak pokoj ve vesmíru.
ˇClovˇek, který vˇedomˇe nedbá byt’ jen jediné zásady zákona, nevejde
[194]
do nebeského království.
Pravá spravedlnost
Rabíni považovali svoji spravedlnost za vstupenku do nebe. Ježíš
ji však prohlásil za nedostateˇcnou a neplatnou. Farizejská spravedl-
nost byla založena na vnˇejší obˇradnosti a teoretické znalosti pravdy.
Rabíni se usilovnˇe snažili zachovávat zákon a tvrdili, že se tak stá-
vají svatými. Jejich ˇciny však oddˇelovaly spravedlnost od zbožnosti.
D˚uslednˇe zachovávali obˇradní pˇredpisy, ale žili nemravnˇe a zka-
ženˇe. Jejich takzvaná spravedlnost se do nebeského království nikdy
nemohla dostat.
Nejvˇetším klamem v Kristovˇe dobˇe bylo tvrzení, že ke spravedl-
nosti staˇcí jen souhlasit s pravdou. Dˇejiny lidstva však ukazují, že
teoretická znalost pravdy ˇclovˇeka nezachrání. Nenese ovoce spra-
vedlnosti. Žárlivé stˇrežení teologické pravdy je ˇcasto provázeno
nenávistí ke skuteˇcné pravdˇe, která se projevuje v životˇe. Nejtem-
nˇejší stránky lidských dˇejin jsou popsány záznamy o zloˇcinech, které
spáchali náboženští fanatici. Farizeové se chlubili tím, že jsou po-
tomky Abrahama a že jim patˇrí Boží zjevení. Pˇresto je tyto pˇrednosti
neochránily pˇred sobectvím, záští, ziskuchtivostí a hanebným po-
krytectvím. Mysleli si, že jsou nejzbožnˇejšími lidmi na svˇetˇe, ale
jejich takzvaná pravovˇernost je vedla k ukˇrižování Pána slávy.
I v dnešní dobˇe hrozí lidem stejné nebezpeˇcí. Mnozí se s na-
prostou samozˇrejmostí považují za kˇrest’any jen proto, že souhlasí
s urˇcitými náboženskými názory. Neuvádˇejí však pravdu do svého
života. Neuvˇeˇrili jí a nemilují ji. Nepˇrijali moc ani milost, kterou
pˇrijímají ti, kdo se nechávají pravdou posvˇetit. Lidé mohou vyzná-
vat, že vˇeˇrí pravdˇe, ale pokud je jejich víra nevede k upˇrímnosti,
laskavosti, trpˇelivosti, snášenlivosti a zbožnosti, je pravda pro nˇe a
prostˇrednictvím jejich vlivu i pro svˇet prokletím.
Spravedlnost, o které uˇcil Kristus, je podˇrízení srdce i života
zjevené Boží v˚uli. Hˇríšný ˇclovˇek se m˚uže stát spravedlivým jedinˇe
vírou v Boha a živým spojením s ním. Pravá zbožnost povznáší
